Ranní rozhovor o Autobotech a Bohu

Při ranní přípravě do školky s klukama řešíme "důležité věci". Například dnes ráno.

Malý Ondra se mě ptá: "Tati, je silnější Autobot nebo Bůh?" (pozn.: Autobot je robot z Transformers, který se umí přeměnit na auto a zpět.)
"Já si myslím, že Bůh," odpovídám na to.
Ondra: "Já myslím, že Autobot, protože má střílečky."
Uznávám, že je to logický a silný argument, zvlášť od tříletého klučiny. Tady jsou mi znalosti z teologie asi k ničemu, ale já se nevzdávám. "Ale Bůh by třeba mohl střílet blesky," snažím se o slabou obhajobu a přemýšlím, zda to už není příliš velký synkretismus a zda křesťanského Boha nezaměnuji za šéfa olympských bohů řeckého Dia nebo jeho římskou obdobu Jupitera.
Po chvilce se do naší "odborné debaty" zapojuje i náš předškolák Martínek s návrhem, že by Bůh třeba mohl střílet meteority.

Zábavnou kulisu našemu rannímu rozhovoru tvořila "šmoulí atmosféra". Kluci si momentálně oblíbili mimo jiné šmouly, takže já jsem Taťka šmoula, Ondra Silák a Martínek Kutil. Já šmouly nemám rád a spíše než role Taťky šmouly by mi slušela role jejich nepřítele Gargamela, mimo jiné často jako on totiž klukům říkám: "Šmouly nechci ani vidět." Každopádně je vhodné využít jakoukoliv příležitost. Takže třeba Ondrova role Siláka nám pomáhá zvládat jeho, snad už jen výjimečné, chvíle smutku ve školce. Sám Ondra už několikrát říkal, že nechce být Slzičkou (údajně šmoula, který často pláče).

Jsem rád, že mám nápadité, šikovné a přemýšlivé kluky, se kterými se rozhodně nenudím.