Nedělní hody - smažený květák

Už jsem se párkrát ve svém okolí setkal s reakcí, že pro některé muže by bylo v mojí situaci jedním z největších problémů vaření. Já v tom problém nevidím. Naopak jsem vařil a vařím celkem rád. Vaříval jsem už jako malý s mámou. Samozřejmě v manželství jsem trochu zlenivěl, zvlášť když manželka zůstala na mateřské a rozmazlovala mě domácí stravou (leckdy podle receptů mojí mámy, která i v souvislosti s vlastním onemocněním rakovinou změnila jídelníček). Je pravdou, že to byly celkem krušné chvíle, když jsem se staral o dvě malé děti a nemocnou manželku. Když jsme musel nejenom každému vyvařovat zvlášť, ale vlastně všechny tři krmit... No nic, o tom jsme nechtěl psát.

Vaření pro mne není problémem, i když mě to už někdy celkem unavuje. Navíc jak kluci rostou a já se trochu víc pohybuju, tak máme nějak víc hlad a pokud kluci nebaští ve školce, tak někdy vařím i dvakrát denně.

Nebaví mě pořád vařit to samé, i když na velké experimenty není příliš volného času. Přesto jsem v týdnu neodolal a koupil pěkný květák, že jej udělám. Ivana (naše hlídácí babička) občas přinese květákovou polévku, která nám chutná. Jenže květáku bylo hodně, tak jsem se rozhodl udělat smažený květák. Už si nepamatuju, zda to byla moje premiéra nebo zda jsem ho už kdysi dělal.

Každopádně jsem si našel pár receptů, jako vždy je svým selským rozumem přetransformoval podle svojí potřeby (i když zrovna na smaženém květáku se moc experimentovat nedá, snad jen že jsem se rozhodl pro variantu, kdy se květák před obalením chvilku nepovaří).

Ohledně surovin to bylo celkem zajímavé. Nemám a nepoužívám jinou mouku než celozrnnou nebo kukuřičnou (tu používám téměř výlučně, ale na květák jsem samozřejmě použil celozrnnou). Také strouhaku jsem měl jen kukuřičnou a to jen proto, že dlouho nikde neměli kukuřičnou krupici, tak jsem měl kukuřičou strouhanku z krupice jako určitou náhradu. A tak nějak nad rámec bylo to, že jsem neměl dostatek oleje. Tak jsem nakonec zbytek slunečnicového oleje doplnil o olivový (vím, že se na smažení moc nehodí, ale znám lidi, kteří smaží výhradně na něm) a ještě přidal trochu másla.

Kluky to zaujalo, takže jsem měl při obalování obecenstvo. Na druhou stranu nepatřím k příznivcům společného vaření s dětmi, i když vím, že by je to jistě bavilo (dodnes vzpomínají, jak minulý rok před Vánoci s kamarádkami vykrajovali a pekli perníčky). Jednak už tak bylo při obalování nepořádku dost a jednak se snažím kluky držet od kuchyně dál, především z obavy z nějakého toho popálení atd.




Stačilo nám jedno vajíčko, což byl i můj limit na obalování a ještě jsem si podle nějakého receptu to vajíčko naředil trochou mléka.




Byl jsem upozorněn, že smažení je celkem věda, pokud se dělá květák na pánvi. Aby se dostatečně udělal a přitom nespálil. Tak jsem mu věnoval maximální pozornost a stále jej otáčel.




Myslím, že to stačilo.




Samozřejmě nejvíc potěší pochvalná reakce spokojených strávníků.




Kluci si skutečně pochutnali. Dokonce i Ondra, který se většinou v jídle rejpá a smlouvá, co ještě sní a co už ne (teda pokud se nejedná o nějaké sladké jídlo, to prý i ve školce bývá jeden z prvních, co je najedený), si pochutnával a vyžádal si přídavek.




Jen přitom focení si neodpustil svoje věčné šaškování a obličeje...




Takže akce smažený květák se povedla a spokojenost zavládla na všech stranách.

O další zážitky nebyla nouze (nečekaně nám netekla voda, Martínka v noci budila horečka atd.), ale o tom třeba zase někdy jindy....