Posun času a opět školka

Víkendový posun času nám zatím prospěl. Ubráním hodiny najednou chodíme spát o hodinu dřív a vstáváme taky o něco dřív. Jak byli kluci střídavě marodi, tak jsme na ten režim zase tolik nedbali (jsme přece jen muži a v tomhle nám zřejmě "ženská disciplinovanost" schází ;-).

Díky posunu času kluci dnes ráno vstávali poměrně brzo, což bylo dobře, protože jsem jim zapomněl nastavit budík. Respektive jsem ho nastavil, ale zapomněl aktivovat. Ondra přišel ještě dřív a nacpal se ke mně do postele. Před časem jsem tu psal, jak jsem rád, že se to kluci už odnaučili. Jenže jak ťeď nebylo klukům dobře, tak jsem opět rozložil gauč a měl jsem tu na pár nocí vždy toho, který potřeboval větší péči. Gauč jsem už asi před týdnem složil, ale Ondra ráno chodí stále a pak je to vždy dobrodružství. Já se na gauč vejdu tak akorát sám a pak jen trnu, abych ho náhodou neshodil, ale on se zřejmě nedá. Ostatně jsem si všimnul, že malý Ondra se mne zase o něco víc drží a třeba dnes ráno to bylo ve školce o něco delší loučení. On sice přede mnou nepláče, ale Martínek mě informuje, že si během dopoledne vždy trochu zakňourá. Připadá mi přece jen malý a oproti Martínkovi zřejmě bude i větší introvert. No uvidíme.

Takže díky posunu času jsme dnes do školky dorazili už ve čtvrt na devět, což je u nás celkem úspěch. Tak snad nám to vydrží, protože každá chvilka je pro mne dobrá. Důlěžitější však pro mne je, aby to zase nějakou dobu vydrželi zdraví.


PS: Ta tma už v pět hodin je celkem náročná ;-)