Víkendové zážitky

Konečně! Říkal jsem si skoro celou neděli a poté i v pondělí. Konečně se nám podařilo vytvořit si o víkendu takové zážitky, že je Martínek s chutí a rád vyprávěl ve škole a svým způsobem na ně byl pyšný. Před časem jsem si tady postesknul, že i přes poměrně zábavný víkend měl Martínek pocit, že nezažil nic, co by stálo za vyprávění ve škole.

Tentokrát se nám nejenom podařilo plno věcí zažít, ale také jsme si je spolu několikrát připomínali, radovali se z nich a nakonec jsme byli všichni spokojení, když Martínek vyprávěl, jak o nich mluvil ve škole. Sám se přihlásil a prý se i děti usmívaly. Na jednu stranu drobnost, na druhou stranu podle mne zároveň důležitá věc pro našeho školáka.

A že bylo o čem vyprávět, to se pokusím alespoň ve stručnosti a s fotodokumentací ukázat.

Byla pěkná sobota a já se díval, co bychom mohli zažít. Jako téměř vždy jsem k tomu použil oblíbený server Ententyky.cz. Z několika akcí mě zaujala ta, která se konala na Střeleckém ostrově. Tedy šestý ročník Orvis Cupu neboli Fish festival. Tak jsme tam po krátkém váhání a Ondrově odpočinku odpoledne vyrazili.


Jednou z atrakcí byla ukázka dravých ptáků, což kluky velmi zaujalo. Zvlášť když součástí programu byla ukázka výcviku dravců, např. simulovaný lov lišky, při kterém velký orel lovil plyšovou lišku v podstatě pár centimetrů před klukama. Martínek pak vyprávěl, že o něj orel zavadil křídlem. Ještě větším zážitkem byl přelet orla nad hlavami účastníků. Při jednom letěl orel tak nízko a já se neskrčil, takže mi vlastně dal křídlem facku. To jsme si pak opakovaně vyprávěli a bavili se tím, takže první "velký zážitek" byl na světě. Jak táta dostal facku od orla.








Martínek si taky zkusil lovení rybiček, ale nebylo to nic jednoduchého. Neuspěl. Zkusil jsme to i já a podařilo se mi to, ale tento zážitek jsme vypustili a vědomě si jej nepřipomínali, ačkoliv jsem se radoval jako malé děcko.






Naopak i pro mne byla velkým zážitkem cesta na lodičce. Myslím si, že jsem byl na Vltavě na lodičce vůbec poprvé. Nejprve mi to připadlo jako bláznivý nápad, ale když děti viděly plnou Vltavu lodiček, tak jim bylo jasné, co chtějí. Takže jsem nakonec souhlasil.

Hned ze začátku jsme se srazili se dvěma rybářskými loděmi, které se účastnily závodu. Myslím si, že to nebylo ani tak mojí neobratností, ani navigátorkou, ale spíš veselou náladou rybářů. Kluci to pak pojali tak, že naším úkolem je srazit se s co nejvíce loďkami a stále mě navigovali k dalším, člun Městské policie nevyjímaje.










Při focení následujícího snímku jsem si všimnul, že Ondra je celý neposedný a bylo mi to hned jasné. Přestože mi nejprve tvrdil, že se mu čůrat nechce, za chvíli mé tušení potvrdil. Loďku jsem tedy zavezl k pilíři pod Most Legií, kde jsem přidržel Ondru u kraje a on se vyčůral do Vltavy. Další zážitek, se kterým se však Martínek prý ve škole ani nepochlubil.




Půlhodinka na loďce nám bohatě stačila a začalo nám kručet v žaludku. Brumíci na svačinu v dětech zmizely jako nic. Měl jsem chuť na mořské speciality, ale ty už byly vyprodané, takže jsem vzal zavděk kuřecím špízem. Když jsem tak přemítal, co nabídnout klukům, tak nám obsluha nabídla, že si můžeme sami opéct nabízené špekáčky.

Pro kluky to moc velká zábava nebyla. Ptali se, kdy už to bude a Ondra kňoural, že je to těžký a že ho z ohně pálí oči. Nakonec si však pochutnali a já byl rád, že máme vyřešenou večeři.








Ještě jsme chvíli pozorovali projíždějící parníky a pak jsme se už za šera vydali osvětlenou Prahou k domovu. Cestou domů jsme ještě potkali ježka, který zrovna přecházel po chodníku. Přestože byli kluci už unavení, byl to pro ně další zážitek.




Jsem rád, že jsme si to pěkně užili. Navíc jsme měl radost, když mi Martínek v pondělí odpoledne vyprávěl, jak se se svými zážitky ve škole sám pochlubil. Co víc si přát?