Mamelot a tomito aneb Trampoty s T

Troufám si říct, že Martínek si vede ve škole velmi dobře. Samozřejmě o veselé příhody a hlášky není nouze.

Například jsem spolu mluvili o tom, jak se mu líbí v hudebce. Prý se mu tam líbí a hlavně je fajn, že to trvá jenom hodinu. Takže se to prý dá mnohem líp vydržet než ve škole, kde to trvá hned čtyři hodiny.

Taky mi konečně přinesl věci na tělocvik, abych je mohl vyprat. První pokus tento týden nevyšel, neboť to bylo den před tělocvikem a já to nestíhal. Takže jsem mu jen vyměnil triko a požádal ho, ať mi to přinese až koncem týdne po tělocviku. To udělal, takže jsem ho opět mohl chválit, jak je šikovný. Martínek je však občas trochu zmatený, takže jsem se divil, když se mi další den omlouval, že mi zase zapomněl přinést věci na tělocvik. V klidu jsme mu vysvětlil, že věci přinesl už včera a už se suší doma na věšáku.

Rovněž odchody ze školy musíme stále trochu pilovat. Asi jak tam celé dopoledne sedí, tak jsou nevyřádění a ani v družině to pak není to pravé. Takže většinou ze školy v klidu vyjde, předá mi tašku. Já zkontroluju, zda má vše, občas ho pošlu zpátky pro šálu, mikinu nebo bačkory, ale není to tak často. Pak se však rozběhne a trochu řádí. Zrovna tento týden se mu podařilo hned dva dni po sobě velmi brzo spadnout. Jeden den uklouznul na bahně, ale naštěstí se do něj zcela nerozplácnul, jen rukavice a kolena měl špinavé. Druhý den se pro změnu srazil s kamarádem, upadnul na cestě a natlouknul si koleno. Samozřejmě jsem se zlobil, i když nijak moc. Když se mi pak omlouval a naříkal, jaké je pako, tak jsem ho uklidňoval. Takové věci se prostě stávají. Řekl jsem mu, že je důležité, aby se z těchto nehod poučil a dával větší pozor. Je dostatečně šikovný a chytrý na to, aby věděl, že na blátě to klouže, takže může snadno spadnout. Ostatně i tehdy při tom pádu jsem ho pochválil, že dal pohotově ruce před sebe a zašpinil se jen trochu. Mám pocit, že Martínek na tohle slyší a s radostí sleduji, že se celkem umí poučit z určité zkušenosti. A nejenom v těchto věcech.

Ve škole pokračuje úspěšně. Jsem rád, že ho to baví. I když to nejde vždy snadno, tak jsem rád, že vidí, že škola a učení má smysl. I já jsem se poučil z prvních pokusů a dohadů ohledně učení, takže k tomu přistupuji s mnohem větším klidem a nadhledem. Troufám si říct, že obecně se atmosféra a nálada zlepšila.

Místo toho, abych Martínka do něčeho nutil, tak sám za mnou občas přichází a chce si trénovat psaní do cvičného sešitu, který jsme pořídili na doma. Má sice různé školní, ale máme i náš domácí. Nejprve to byl ten s velkými řádky. Brzo jsem však pochopil, že potřebuje úzké řádky, aby mohl psát přes dvě. Martínka psaní baví a oba se pak radujeme, jak se v psaní zlepšuje, i když vím, že žádný krasopisec z něj asi nebude. Taky čtení mu jde dobře. Hlavně se mi líbí jeho radost, když z těch písmenek a slabik sestaví srozumitelné slovo, což ho vždy potěší. Ostatně každou chvíli úpřinese ze čtení jedničku.

Když nám však tento týden přibylo T, tak s ním byly o něco větší trampoty.




Je fakt, že jsem se ani nedivil, protože zvolené věty v slabikáři (viz foto), připadaly obtížně srozumitelné i mně. Martínek mimo jiné četl MAMELOT. Protože jsem u toho vařil, neseděl jsem vedle něj. Přemýšlel jsem, co to tam čte. Brzo jsem však pochopil, že je to zkomolené "Má milá teto". Je jasné, že zbytek tréninku jsem ho pak několikrát častoval s úsměvem slovy: "Ty jeden, mamelote!" Po chvíli jsem se zase divil, když Martínek vyluštil záhadné slovo TOMITO. "Tatíí, co je to TOMITO?" volal na mne. Říkal jsem mu, že tam určitě čte zase nějaké blbosti. Martínek si však stál za tím, že tam je jasně napsáno TOMITO a pak dodal, že ten TOMITO lítá. Po chvíli se podívám do textu a se smíchem mu dávám za pravdu. Ve slabikáři je skutečně napsáno: "Tato! To mi to lítá!" Nedivím se, že takhle vyjádřená radost nad létajícím drakem byla Martínkovi nesrozumitelná.

Každopádně jsme si při čtení užili legrace bez rozčilování. Stránku jsem podepsal, že jsem jí četli. Za dva dni však Martínek přišel s tím, že mu to ani ve škole nešlo, takže učitelka můj podpis škrtla. Chvilku jsem přemýšlel, zda se proti tomu neohradím, protože text jsme skutečně četli. Pak jsme se rozhodli to vyřešit tak, že jsme to s Martínkem znovu trénovali, tentokrát už mu to šlo a já jsme mu stránku znovu podepsal.

Taky počítání Martínkovi docela jde, i když jsme s ním měli kdysi starosti a chvíli jsem měl pocit, že je to nad jeho síly (více viz zde). Už za něj nosí hvězdičky, pochvaly atd. Čas od času však má v matematice chyby a říká, že mu to nešlo. Nedávno mi taky nebyl schopen správně říct nějaký výsledek. Pochopil jsem, že nemá smysl se zlobit, protože opravdu to někdy nejde. Ostatně druhý den poté, co měl v Matematice chyby, opět přinesl jedničku s hvězdičkou za počítání. Hned mi vesele hlásil, že je rád, že se zase dostal zpátky na "svojí úroveň" a že mu to počítání zase jde. Jelikož ten den bylo za úkol právě počítání, tak jsem mohl Martínkovu "úroveň" vidět na vlastní oči. Skutečně si s počítáním poradil hravě a bez zaváhání. Když jsem ho chváli, tak mi s úsměvem povídá: "Tatí, to je tak lehké, že mě to ani nebaví." Úkol už byl hotový, tak nebylo třeba to dál trénovat. S klidem jsem Martínka posla, aby si hrál a byli jsme spokojení oba.


Takže i já se mám pořád co učit. Vidím, že to Martínkovi ve škole jde dobře, jak učení tak vztahy mezi spolužáky. Přimeřeně spolu trénujeme. Hlavně spolu mluvíme, i když ani tady ho nenutím, když se mu nechce. Třeba se pletu, ale mám pocit, že i díky velmi dobré paní učitelce v Martínkovi roste pocit, že škola je jeho věc, jeho starost i radost, že se neučí kvůli mne, ale kvůli sobě. Je mi jasné, že se jistě objeví nějaké starosti, ale jsem připraven je řešit a splečně je zvládnout. Hlavní však je, že Martínek chodí do školy rád. Zažívá pocit, že je šikovný a že si s plno věcmi umí poradit. Navíc zvládá i hudebku, angličtinu a kroužek pro šikovné ručičky.

Nejde tady o nějaké soutěžení nebo srovnávání, ale taky mi trochu pomohlo, když při čekání na Martínka poslouchám rodiče nebo se sem tam i dám s někým do řeči. Když slyším ty trampoty a různé zážitky, o kterých rodiče mluví. I díky tomu prostě vnímám, že si Martínek vede velmi dobře. Tak doufám, že nám to vydrží!

Mám z něj skutečně velkou radost!