Obrazové ohlédnutí za prodlouženým víkendem

Vlastně jsme si užívali první Martínkovy prázdniny. A jak? Mnoha způsoby.

Kluci krmili kachničky, což je jejich oblíbená činnost.






Večer sledovali televizi.






A taky jsme trochu zahradničili.










Ondra měl za úkol stříhat odrostlé levandule, ale průběžně stříhal cokoliv. Byl šťastný, že může být nějak užitečný.






Martínek objevil hru z našeho mládí, Dostihy a sázky a byl tak nadšený do hry, že jsme jí hned museli hrát. Nadšení ho neopustilo ani poté, co naši první (a zatím poslední) hru rozdělenou do dvou dnů prohrál. Sice se neocitnul zcela na dně, ale já mu nabídnul konec hry, neboť by to bylo zřejmě jen pomalé směřování k bankrotu. Jelikož se už i v šachách naučil, že je někdy vhodný čas se vzdát, tak ani neprotestoval. Ondru to moc dlouho nebavilo, ačkoliv měl zřejmě největší kapitál. Tak jen házel kostkou a rozhodnutí o investicích nechal na mne. Já jsem pro změnu musel vše číst a počítat, navíc oběma radit, jak nejlépe postupovat. Přitom jsem zároveň vysvětloval, že hra je založena taky na štěstí, tedy co padne na kostce. Výhodou hry je skutečnost, že si mohl Martínek opět prakticky vyzkoušet, jak dobré a užitečné je čtení a počítání, i když si stále pletl 100 a 1000 nebo 200 a 2000. Tak to třeba zase někdy vyzkoušíme. Nevýhodou hry je to, že trvá dlouho a beze mne se asi ještě nějakou dobu neobejdou.

Byl to pěkný víkend, který jsme si užili, i když momentálně všichni tři chrchláme.