Týden s kašlajícím Ondrou

Když se zhruba před třemi týdny v neděli k večeru Ondra rozkašlal, tak jsem si říkal, že následující týden se mi to teda opravdu nehodí. Upřímně řečeno, kdy by se to hodilo? Každopádně z toho byl nakonec celkem zajímavý týden, který stojí za zaznamenání.

Třeba se to do rána nějak zlepší, říkal jsem si. V takových chvílích je opravdu "ráno moudřejší večera". Většinou však ukáže už noc. Právě hodinu či dvě po půlnoci se Ondra rozkašlal a jeho kašel se mi vůbec nelíbil. Byl takový jiný. Klasickou laryngitidu jsme ještě neměli, ale raději jsme udělal v pokoji větší zimu, což kromě nějakých léků po čase zabralo. Samozřejmě se mi hlavou honily různé myšlenky. Přišlo to zhruba po měsíci, co byl Ondra doma. Chválil jsem si, jak to oba kluci zvládají, Ondra i to spaní ve školce a teď bude muset být opět doma. Nenakazí i Martínka? Jak zvládnu celý týden, který byl nabitý. Vyspím se někdy? Atd.

Protože se mi jeho kašel nelíbil, hned v pondělí jsem se objednali k doktorce, která nás hned vzala. Většinou hned první den k doktorce nechodím, protože ta mi stejně řekne, že takhle brzo ještě není nic poznat a uvidí se, zda se to rozběhne nebo ne. Navíc Ondra byl přes den zcela v pohodě, plný energie a ani v noci neměl teplotu.

Takže standardní návštěva, doktorka nic neviděla, domluvili jsme léky a uvidí se. Navíc chrchlající Ondra jako naschvál předvedl jen nesmělé "ehm, ehm". Docela mě to namíchlo, protože ještě ráno chrchlal jak starý tuberák. S doktorkou jsme se však shodli na tom, že mi věří a že zklidnění mohl klidně způsobit studený venkovní vzduch. Pondělí byl jako vždy poměrně náročný den, ale shodou okolností jsme měli po delší době milou návštěvu, která přišla dřív a Ondru ochotně pohlídala, takže s námi nemusel na Martínkovu hudebku. Výhodou bylo také to, že jsem konečně mohl i s Martínkem zajít po hudebce na chvíli na bobovou dráhu. Dosud mu totiž bylo líto, že tam s Ondrou někdy chodíme, když je on v hudebce. A oba najednou tam vzít nemůžu. Takže nakonec se pondělí pěkně zvládlo a nakonec jsme to s Martínkem využili.

V noci na úterý však Ondra opět kašlal, snad ještě o něco víc. Nijak jsem nepanikařil. Vím, že to vždy trvá pár dní než se situace začne lepšit. Sice jsem se chtěl v úterý dopoledne zúčastnit zajímavé akce, ale to jsem musel oželet. Přestože byl Ondra přes den fit, tak mi doktorka říkala, že by neměl pár dní do dětského kolektivu. Na odpolední výuku mám stabilně hlídání, takže to problém taky nebyl. Snad jen že jsem musel myslet na oběd i pro Ondru. Když jsem bez kluků, tak oběd mnohdy oželím nebo něco jen dojídám. Odpoledne byli oba kluci venku, protože oba vypadali "jako zdraví".

V noci však Ondra opět kašlal, ještě silněji a ráno znovu. To byl trochu problém, protože na středeční dopoledne jsem měl výjimečně naplánovaný seminář. V úterý jsem plánoval, že vezmu Ondru s sebou a celkem jsme se na to už začínal těšit. Jenže ten Ondrův kašel a velmi ošklivé počasí (chladno a déšť) to komplikovaly. Naštěstí jsem ještě ráno zastihnul jednu dobrou duši (samozřejmě i s tělem), která měla zrovna odpolední a byla ochotna pohlídat Ondru. Sice se to stíhalo jen tak tak, ale Ondra nemusel do toho nečasu hned po ránu.

Ještě si uvědomuju, že jsem nenapsal, jak jsem to řešil ráno s Martínkem a jeho odvodem do školy. V pondělí ráno se sice Ondra vzbudil s námi, ale nechtělo se mi ho brát ven a hnát ho s Martínkem do školy a zpět. Po úvaze a zhodnocení situace jsem se rozhodl, že Ondru stručně instruuju, nechám ho v posteli a pustím mu pohádku. Byl jsme sice dost nervózní, ale Ondrův spokojený výraz a hlavně nastalá složitá situace mi příliš na vybranou nedávala. Ze školy jsem rychle spěchal zpět a našel jsem Ondru zcela spokojeného, sledujícího pohádku z postele tak, jak jsme ho zanechal. Zopakovali jsme to i v úterý ráno, ale pak jsme byl rád, že od středečního rána mi maminka Martínkova spolužáka navrhla, že jej vyzvedne před naším domem. Takže Ondra nemusel být doma sám, tedy byl jen chvilku, zatímco jsem seběhl s Martínkem dolů před dům. Ve středu odpoledne mi navíc Martínka i přivedla, protože to nebyl v družině, kam jeho kamarád nechodí. Jinak jsme pro něj zvládali chodit s Ondrou sami. Odpoledne to bylo vždy přijatelnější než po ránu, navíc oba jsme potřebovali se alespoň trochu provětrat.

Takže středeční dopoledne se vyřešilo díky ochotě dobré duše. Pro mne to byl trochu běh, ráno tam a pak hned zpět. Legrační bylo to, že jedna ze studentek brblala, že tímto tempem to nestihneme. Tak jsem hned reagoval, že smyslem semináře není projít celý text, ale vystihnout to podstatné a navíc ať se nebojí, že já tentokrát nepřetáhnu ani minutu, protože taky spěchám. Sprintoval jsem domů, aby dobrá duše stíhala odpolední.

Už dopoledne jsem, zneklidněn Ondrovým kašlem, nás opět objednal k paní doktorce, kam jsme odpoledne i s Martínkem vyrazili. Ondra opět předvedl své nesmělé "ehm, ehm" a oba kluci akorát tak celou návštěvu v ordinaci zlobili a přetahovali se o hračky. Bylo mi celkem trapně, že tam jsme, ale domluvili jsme se na silnějších lécích. Navíc jsem si stěžoval na Ondrovo občasné počůrávání či spíš jen cvrknutí do kalhot, které je podle mne dáno spíš jeho zaujatostí hrou a nepozorností. Raději ná paní doktorka poslala na SONO vyšetření močového měchýře a ledvin, které jsme si, díky vstřícnosti personálu, ještě tentýž den domluvili na čtvrtek, tedy hned na druhý den.

Ondra v noci opět kašlal, vstával, chodil a byl nešťastný, léky dostal večer a pak opět v noci, zhruba po hodině zabrali. Ani snad nemusím psát, že jsem se moc nevyspal. Ráno jsem vychystal Martínka a později jsme vyrazili s Ondrou na vyšetření. Zároveň mě potěšila zpráva, že výsledky mého CT vyšetření dutin z minulého týdne dopadly dobře, mám jen drobně poškozenou sliznici, což by snad nemusel být velký problém.

Na vyšetření vyrazil Ondra s kostrou (ale už bez hlavy) a já nesl ručník a hlavně pití.






Domluvit se s Ondrou a načasovat vyšetření tak, aby měl plný měchýř těsně před čůráním, byl celkem oříšek. Vždyť právě to, že si Ondra leckdy ani na opakovaný dotaz neřekne a pak je najednou rychlá potřeba, kterou někdy zcela nestíhá, byl právě ten problém, proč jsme tam byli. Tak jsme to zkoušeli. Vyšetření ledvin bylo v pořádku, měchýř se však doktorce zdál málo plný. Tak Ondra popíjel, třesením s lahví si vyráběl pěnu, tj. "pivo" a šaškováním bavil čekárnu.




Já se ho jen pořád dokola ptal, zda se mu nechce už čůrat. Časem ho to přestávalo bavit. Zrovna když doktorka brala někoho dalšího na vyšetření, jsem se ho opět ptal. Nechtělo se mu, ale už ho to tam nebavilo. Tak jsem mu říkal, že tam budeme tak dlouho, dokud se mu nebude chtít čůrat. Což zabralo a hned mi říkal, že se mu teda čůrat chce. Tak jsem rychle zaběhli k doktorce, předběhli paní, která se krčila v přípravně za závěsem. Doktorce se to stále zdálo nedostatečné, ale změřila to. Odněkud vytáhla nočník, ať se vyčůráme hned. Ondra po chvíli přemlouvání něco vymáčknul. Byl jsem z toho trochu nešťastný, ale vyšetření ukázalo, že to bylo vše a že je tedy vše v pořádku. Takže jsem byl nakonec rád. Ondra tento "úspěch" oslavil po svém. Tento den se ani trochu nepočůral, pro změnu se pokadil (teda jen trochu)...

V noci na pátek Ondra opět kašlal, sice ne tak dlouho, ale o to intenzivněji. Dostal jsme radu, abych ten kašel nahrál, když ho Ondra neumí u doktorky předvést. Jak už zákony schválnosti fungují, tak když jsem si vše nachystal, tak Ondra ustal. Spíš však opět usnul únavou. Připadal jsem si jako blázen. Po chvíli jsem byl úspěšný a něco málo jsem nahrál. Na druhou stranu jsem byl rád, že ten záchvat kašle už netrval tak dlouho.

I ráno byl Ondra o poznání lepší. To jsem ostatně velmi uvítal, protože mě čekal poslední dopolední seminář v rámci určité výuky a Ondra prostě musel se mnou. Naštěstí i venku bylo pěkné počasí. S obsahem výuky jsme si hlavu příliš nelámal, dva semináře byly úspěšně za mnou a byl jsem s nimi celkem spokojený. Doprovod Ondry jsme bral jako zpestření a pro sebe jako určitou výzvu. Ostatně neměl jsem moc na vybranou. Působilo to celkem komicky a já občas výklad prokládal pochvalou Ondry, jak pěkně kreslí. Sice to byl seminář, takže měli mluvit spíš studenti, ale ne vždy to šlo. S postupem času byl Ondra nervóznější a zhruba poslední půlhodinu bedlivě sledoval hodiny, kde jsem mu vysvětlil, kdy skončím. Studenti se smáli, když mi Ondra oznamoval, každý posun velké ručičky, která se blížila k vytouženému cíli. Chvílemi jsem ho musel chovat nebo se s ním mazlit, jednou jsem dokonce odbíhali na záchod, ale nit mého výkladu a troufám si říct, že ani jeho kvalitu to výrazně nepoznamenalo. Naopak jsme měl pocit, že to výuku trochu zlidšťovalo. Málokdy po výuce slyším, že to bylo "roztomilé"...

Jen Ondra byl pak trochu otrávený a cestou domů se na mne náležitě mračil.






Nicméně jsme pospíchali pro Martínka do školy, pak na skok domů (abychom s sebou nemuseli tahat školní tašku a mé materiály k výuce) a poté opět k doktorce, která se uvolila si Ondru znovu poslechnout, včetně mojí noční nahrávky. Říkala, že to má rysy černého kašle a vysvětlila mi, že zvlášť letos na podzim je mezi dětmi hodně rozšířený podpbný kašel, který se špatně poslouchá a pomalu léčí. Nakonec jsme dostali antibiotika, ale spíš jen pro jistotu. Doktorce se to stále nezdálo, protože Ondra kromě nočního kašle vypadal zdravě a ani teplotu neměl. Bylo před víkendem a bylo tedy na mne, zda je nasadit či ne, pokud by se kašel nelepšil. Ostatně i já měl pocit, že to v noci na pátek bylo zatím nejlepší a že je to snad už na dobré cestě. Naštěstí jsem se v lékárně domluvil, že mi antibiotika nerozmíchali, jak teď celkem bývá zvykem, takže bychom je v případě nepoužití mohli schovat na pozdější dobu.

A skutečně v noci na sobotu bylo možné pozorovat výrazné zlepšení. Možná však svojí roli sehrálo i to, že jsme byl z celého týdne už tak unavný a nevyspalý, že jsem už jeho kašel ani neslyšel. Každopádně v sobotu jsme museli vyrazit na výměnu pneumatik, byli jsme na návštěvě a na obědě. Ondrův noční kašel byl pak střídavě lepší a zase horší. Sice už nedosáhl takové intenzity ale zcela nevymizel. V dohledné době oba kluky čeká už dříve naplánované alergologické a imunologické vyšetření, tak uvidíme. Noční kašel pokračoval i v jiném prostředí než jen doma. Navíc tento týden kašleme všichni tři a momentálně s Martínkem Ondru v kašli předčíme.

Děkuji za různé rady, jak na kašel. Leccos jsme zkusili. Momentálně je to u nás asi klasické nastydnutí nebo nějaká viróza. Ostatně zdaleka nejsem jediní. Když byl Ondra v úterý ve školce, kde zrovna probíhalo fotografování, tak jen v poledne odsud odváděly dvě děti s horečkou. Holt podzim... Přesto si myslím, že jsou kluci přece jen o něco otužilejší a drží se víc, než v minulých letech.


Celé toto ohlédnutí za "prokašlaným týdnem" však nemělo být o kašli. Spíš o tom, jak takový kašel ovlivní moje fungování a mění mé plány. Na druhou stranu si říkám, jak se v různých složitých situacích objevily nečekané možnosti řešení. Takže jsem rád, že jsme to i s pomocí ochotných lidí kolem takhle pěkně zvládli. Děkujeme!