Fotka Ondry

Tak jsme dnes, téměř slavnostně, vyrazili s Ondrou po delší době do školky. Rána jsme se nebál, protože už včera Ondra vstával, i když nemusel. Sice říkal něco o tom, že se mu tam nechce, že je tam nuda, ale Martínek ho přesvědčoval, že ve školce je fajn, že ta skutečná "trapárna" je až ve škole. A já si říkám, že se mi vlastně celkem líbí, že má Martínek ke škole takový "zdravý vztah". Tedy že to zase až tak neprožívá a bere to prostě jako povinnost, která patří k další etapě života. Sice mluví o nudě ve škole, ale chlubí se s kažou známkou a nad případnými chybami nebrečí. Snad se mi daří mu vysvětlovat, že chyby nevadí, důležité je, aby chybu poznal a opravil ji. Taky se mu snažím vysvětlovat - a Martínek to podle mne celkem chápe, že se neučí kvůli škole nebo paní učitelce, dokonce ani kvůli mně, ale především kvůli sobě. "Non scholae sed vitae discimus," pravil už Seneca (tj. neučíme se pro školu ale pro život). To až ve vyšších třídách, až se budou učit třeba plno věcí skutečně neužitečných, může tento výrok obracet, jako jsme to dělali my, že "non vitae sed scholae discimus" (tedy, že se některé věci neučíme pro život ale jen pro školu).

Takže jsme vyrazili. Ondru jsem musel zase napomínat, ať se nezdržuje, takže jsem si vysloužil jeho mračení. Tak jsem ho alespoň cestou od školy vzal do náruče a nesl jsme si ho jako svoje "miminko", což se mu samozřejmě líbilo. Je fakt, že už jsem si doma lezli na nervy a alespoň já potřebuju trochu oddechu. Doufám, že se Ondrovi ve školce opět zalíbí a bude tam rád.

Ve školce na nás už čekala Ondrova fotka. Musel jsem se smát, že se Ondra na fotce tváří v podstatě stejně jako vloni (pro srovnání viz ZDE). Navíc i tričko má stejné, což se ukázalo jako dobrá volba vzhledem k oranžovému pozadí.

  

Je to prostě fešák! A kdyby se pořád tak nevztekal nebo neurážel, tak by to bylo téměř dokonalé.

Pro změnu Martínek nehezky pokašlává, ale doufám, že to zvládne a nebude muset zůstat doma. Už bychom potřebovali zase chvíli normálně fungovat.