Jakmile se kluci vzbudili po odpoledním odpočinku, tak jsem se jich při svačině ptal. Dostal jsem jednoznačně kladnou odpověď. Vyzvídal jsem zvlášť u Ondry, protože ten s námi ještě na hokeji nebyl.
Vytáhli jsme poprvé zimní bundy a já si s uspokojením uvědomil, že jsem jim vloni koupil nové prozíravě s rezervou, takže teď mám o starost míň. Asi nemusím vykládat, že tenhle kolotoč oblečením je pro mne obzvlášť nezajímavý a otravný. Myslím si, že se celkem snažím a kluci chodí pěkně oblečení, ale to neustálé sledování, co už je malé a co je tedy třeba vyměnit, případně skladování toho mezistupně mezi klukama, to mi prostě občas přidělává starosti. Na druhou stranu mám snad celkem slušný přehled, na chlapa. Už mnohokrát se mi stalo, že jsem byl sám muž mezi ženami v obchodech s oblečením pro děti. Mám-li si však něco koupit pro sebe, tak to už je horší, tam občas potřebuji poradit a posoudit vhodnost výběru.
Takže jsme se nemuseli obávat chladného počasí a mohli jsme vyrazit. Kluci si to opravdu užívali, přestože nám kazil radost špatný výkon domácího týmu. Na druhou stranu padl velký počet branek, celkem jich bylo 14. A při stavu 5:9 jsme si radost užívali hned 5x. Zkušeně jsem vybral kraj řady, abychom mohli v případě potřeby odbíhat. Nakonec jsme měli velmi dobrá místa a dostatek prostoru. V pohodě jsme se i nabaštili. Martínek s nadšením fandil, na Ondru to bylo přece jen trochu moc, takže po dvou třetinách by se nebránil cestě domů, resp. dožadoval se návštěvy v hračkářství. Byl však rád, že jsme ho vzali s sebou a pocit, že je na zábavě "pro větší" ho těšil. S postupem času více než hru sledoval maskota, který se pohyboval v prostoru stadiónu. když však byl jen pár čad od náš a já mu nabízel, že za ním zajdeme, svěřil se mi, že se ho trochu bojí. Cestou domů pak Ondra tvrdil, že největším zážitkem pro něj byla kostra rozhodčího na monitoru, která ukazovala přestupek v případě faulu. A my s Martínkem jsme se na sebe podívali, protože jsme si už od naší první návštěvy říkali, že tohl s ebude Ondrovi líbit nejvíc. Jak je vidět, tak jsme se v něm nespletli.
Byl to pěkný zážitek a díky doběhnutému autobusu jsme nedorazili domů až tak pozdě.
Vím, že třeba zase přijdou náročnější chvíle, ale jsem rád, že kluci jsou šikovní. Celý týden zvládají obdivuhodně dobře, i když i na ně je toho v souvislosti s novými povinnostmi podstatně více než v minulosti. Sice jako každé děti zlobí, ale to je normální. Cenné je, že se s klukama můžu domluvit a nezažíváme třeba nějaké scény v obchodě, že bych něco musel koupit atd. A to se mi už několikrát stalo, že mi kluky někdo hlasitě pochválil, že oproti jiným dětem poslouchají a jsou dobře vychovaní. To se samozřejmě dobře poslouchá. A to jsem ještě ani nestačil napsat o tom, jak jsme věnovali minulý týden úklidu. Přes náročné chvíle se nám po dlouhé době podařilo dostat dětský pokoj do takového stavu, že i kluci vidí, že je to takhle lepší, když tam mají víc místa a že se jim tam líbí.
Pár nepříliš kvalitních fotek z hokeje.
Žádné komentáře:
Okomentovat