Martinovy Marnosti

Martinovy Marnosti


Marnost nad marnost, všechno je marnost. K čemu je člověku všechno to pachtění?
Spisování mnoha knih nebere konce a mnohé hloubání unaví tělo.
(biblická kniha Kazatel)

čtvrtek 20. ledna 2011

Kulička

Zatímco jsme byli s Martínkem u zápisu, hrál si Ondra s Ivanou venku. Cestou domu jsem zjistil, že si nese malou kuličku. Prý jí spolu našli a hráli si s ní. Nemám to rád, ale marně opakuji, ať nesbírají venku věci a nenosí je domů. Když jsme spolu, většinou musí vše venku zahodit. Samozřejmě něco jiného je, když jsme třeba v lese nebo někde v přírodě. Ale tady ve městě nechci, aby něco sbírali nebo dokonce nosili domů.

Ivana se ho zastala, takže kulička se dostala domů. Sedíme u stolu a povídáme si. Po chvíli koukám, že kulička nikde není a Ondra se šťourá v nose. Ptám se, kde je kulička. Ondra kouká a jen něco drmolí o nosu. Okamžitě startuju, popadnu kapesník a chci, aby Ondra smrkal. Skutečně vysmrkal tu malou kuličku. Ivana se diví, že jí nenapadlo, že by si jí strkal do nosu. Kulička okamžitě letí do koše a já doufám, že už mi nic podobného domů nosit nebudou. Ondra je sice šikovný, ale zároveň je to ještě malý truhlíček.

Tak hlavně že to dobře dopadlo!

8 komentářů:

  1. Díky Bohu, že umí smrkat a že to dobře dopadlo. Dcera taky kdysi našla nějakou barevnou kuličku (prý z pistolek), strčila si ji do nosu a vyndaval ji až Dr. nějakým "šperhákem"....Smrkat nechtěla.

    OdpovědětVymazat
  2. To je dobre, že všetko dobre dopadlo.

    OdpovědětVymazat
  3. Ani bych se nedivila,kdyby se po přečtení tohoto článku paní Ivana urazila a přestala kluky hlídat.

    OdpovědětVymazat
  4. Nepodepsaný anonyme, nevíš, o čem mluvíš a nebo jen soudíš podle sebe. Ivana nám velmi pomáhá, máme jí rádi a v podstatě je součástí naší rodiny. Jsme si toho vědomi a jsme jí za to vděčni. Některé naše pohledy a přístupy se liší, ale je to jen dobře, zvlášť když si to vzájemně otevřeně říkáme.
    Třeba já jsem v některých věcech asi přísnější a něco klukům nedovoluji (např. nemám rád hraní v písku), ale vím, že ona ano. Považuji za správné, že kluci v tomhle zažijí různé přístupy. Ostatně i to je role prarodičů a Ivana je taková naše "náhradní babička".

    Mimochodem mne by taky nenapadlo, že si bude Ondra strkat kuličku do nosu.

    A v článku není nic, co by mělo někoho urážet.

    Díky za připomenutí, že můj blog čtou i lidé, kteří mi příliš nefandí. Taková je prostě realita a nikdo je ke čtení nenutí.

    OdpovědětVymazat
  5. Jo a zajímavé je, že podobné komentáře se objeví vždy v době, kdy si dovolím na nějakém "křesťanském" serveru svým katolickým spolubratřím oponovat...


    "Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým." (Janovo evangelium 13,34-35)

    OdpovědětVymazat
  6. Matrine,
    nenechte se rozhodit!!! paní Ivanu neznám a ani sem o ní tady nikdy nečetla ale toto je věc co se může stít každému a kuličku ani nemusel nest domů.mám taky dva kluky, starší byl vždy chápavější a nikdy mi nepřišlo že musím dávat veliký pozor, za to druhý :-D tomu kontrolujeme pusu a nos pořád :-D teď je u něho největší hit hlavičky pánáčků z lega (toho pro větší děti, určo znáte) :-)

    Aneta

    OdpovědětVymazat
  7. Kulička dobrá, hlavně , že ji vysmrkal. Moje nejstarší měla jednou v nose rozinku. Přišla jsem na to teprve až nabobtnala a začala "tlačit". To byla teprve zábava, když tam narostla a nešla ven :))Ale taky to dobře dopadlo, ani Dr. jsme s ní nemuseli.

    OdpovědětVymazat
  8. Tohle se může stát každému.

    Svoji Val už považuji za dostatečně velkou na to, aby nic nestrkala ani do nosu ani do pusy (do nosu si nestrčila nikdy nic, a do pusy nic co tam nepatří už dobré dva roky), a přes tohle všechno (a přes veškeré hlídání a vysvětlování upozorňování) najednou ve školce před vánoci spolkla baterii...

    OdpovědětVymazat