Nejenom jaro nám asi leze na mozek

"Aúúúúúúúú," zvolal Ondra a utíkal od stolu poté, co si i přes moje varování spálil jazyk horkou polévkou. Martínek už jedl, zkušeně si bral od kraje a každou lžíci ještě pro jistotu ofoukal. Ondra mi mezitím spílal, že jsem mu polévku schválně "zapálil".

Volal jsem na něj, ať se vrátí ke stolu, že mu řeknu jedno tajemství. Lákal jsem ho a opakoval jsem, že mám pro něj jedno tajemství, ale Ondra nic. Přišel až za chvíli a šklebil se na mne: "Tatíí, já vím, co mi chceš říct za tajemství... že je to horký, protože se to vařilo."

To mě teda dostal. To je přesně to tajemství, které jsem mu chtěl říct. Tak jsem ho chválil a obdivoval, jak to ví a že je šikovný. Ondra se dmul pýchou a zesdl zpátky ke stolu.

"Aúúúúúúúú," odběhl znovu a já mám pocit, že už to opravdu tak horké nebylo. Prostě jsme už zase nějak dlouho doma a leze nám to všem třem na mozek. Každému asi trochu jinak...


Když nám naše dětská doktorka předepsala před týdnem antibiotika i pro Ondru, tak jsem se jí ptal - zčásti s nadsázkou, zčásti vážně - zda i mně něco předepíše, nejlépe něco na uklidnění. Usmála se na mne a řekla, že si sama po dlouhém váhání nechala napsat antidepresiva, že jí to celkem pomáhá a že mi to doporučuje. To mě pobavilo.

Už druhý týden doma, kromě pár hlídání, jsme s klukama celkem zvládli, bez větší úhony na našem duševním zdraví (alespoň doufám). První skutečně jarní víkend jsme dokonce využili k malé procházce, ačkoliv Ondra jí obzvláštnil zvracením, neboť ta antibiotika mu asi skutečně nesvědčí. Já k nim čichal a smrdí jako nějaké lepidlo.

S Martínkem jsme snad dohnali do školy vše, co šlo. A dnes ráno mě budil už kolem šesté, že je připraven jít do školy, jak bylo plánováno. Zahnal jsem ho do postele, ať vydrží alespoň před sedmou. Jenže i on má z antibiotik rozhozená střeva, přestože bereme probiotika a držíme dietu, takže když už bylo vše nachystáno, usoudil jsem, že ještě den počkáme. Navrhoval sice, ať jej vyzvednu před obědem, ale zvolil jsem ještě pro tento den odpočinek.

Ondra prokašlal noc, takže veškerá snaha o zahnání kašle tak nějak vyšla na prázdno. Přesto vycházky nelituji, protože doma už to sbylo s klukama náročné.

Snad si to jaro nějak sedne a bude celkově líp. A aby to nebyla taková nuda, tak nakonec i mně náhlý příchod jara trochu podráždil dutiny, takže v noci jsem chrápal tak, až jsem se sám budil a chvílemi nemohl dýchat. Na variantu operativní nápravy křivé přepážky v nose to zatím nevidím, ale vzpomněl jsem si na ní. Už třetí den mi slušně třeští hlava a to je pak celkem náročné, když by to asi měl být můj hlavní "pracovní nástroj" :-)

Inu, vítej jaro!