Co dokáže úcta... aneb každý si zaslouží úctu

Tak se jmenuje kniha Deborah Norvilleové, kterou letos vydal Návrat domů. Kniha mě zaujala již svým názvem. Tak jsem si v ní listoval, ale nekoupil jsem jí, musím se už trochu krotit (kdo někdy nakouknul do našeho bytu, tak ví, že už je stejně pozdě ;-). Škoda, že knihy z tohoto vydavatelství nebývají běžně v knihovnách.

Např. mě zaujalo následující: Tipy, jak vnášet úctu do manželství:

*Mluvte o tom, v čem je váš partner mimořádný / vaše partnerka mimořádná. Chvalte jej/jí za plnění každodenních povinností, z nichž máte prospěch i vy - já bych doporučoval chválit i za to, z čeho třeba viditelný prospěch ani hned nemáme.

*Chvalte svého partnera před ostatními a před ním samým - já dodávám, že nejde o nekritický obdiv, ale ať převažuje pozitivní řeč; vždy je za co pochválit (stejně jako u dětí) a to je mnohdy větší motivace než jen kritika.

*Říkejte své partnerce /svému partnerovi/, že je krásná /hezký/ - já dodávám, že je dobré říkat, že je i šikovný/á, chytrý/á, sexy atd.

*Neslibujte to, co nemůžete splnit.

*Dělte se o povinnosti a povídejte si spolu o tom, co jste ten den zažili - opět bych doplnil a doporučil sdělovat nejenom starosti, trápení a zlosti, ale i milé drobnosti a radosti.

*Naslouchejte názorům svého partnera a berte je vážně - a nejenom názorům, ale i pocitům, náladám atd.

Tak než jsem to sem z fotky z mobilu opsal, tak jsem si uvědomil, proč jsem si tu knihu nekoupil. Jistě tam nejsou špatné postřehy a užitečné rady, ale já bych to napsal přece jen jinak. Ostatně i ten krátký citát jsem na několika místech upravil nebo doplnil.

Hlavně nejde o knihu, ale o realitu. Jsem přesvědčen, že stojí za to být vděčný za lidi kolem. I když jsou to právě ti naši nejbližší (partner nebo děti), se kterými trávíme nejvíc času a na kterých nám záleží, kteří nás často dokáží nejvíc vytočit a potrápit. A určitě neuškodí, když zkusíme udělat ještě o něco víc pro to, ať i oni ví, že je máme rádi, že si jich vážíme a že nám na nich záleží. Vždyť nevíme, jak dlouho tu my s nimi budeme nebo oni s námi budou...


PS: Ono toho bylo napsáno o úctě v partnerství už mnoho. Líbí se mi třeba "pravidla" od Eda Wheata, která jsou uvedena na webu http://www.manzelstvi.cz/Ucta/Jeste-jste-to-nevzdali.html (od tohoto autora vyšla v Návratu domů kniha Tajemství milování s podtitulem O sexu pravdivě a otevřeně - jedna z nemnoha knih Návratu o vztazích, kterou jsem si nekoupil ;-).

Rovněž se mi docela líbí kniha 100 zlatých pravidel pro lásku a přátelství od Richarda Templara (vydala Grada). Je to takové poměrně nenáročné čtení a přitom zajímavé postřehy. Je škoda, že řada pravidel působí v dnešním kontextu vztahových problémů někdy až příliš naivně. Ale nemůžeme se vymlouvat na složitou "dobu", vždyť život si komplikujeme často my sami...