U očaře

Byl jsem sice nervózní z nástupu malého Ondry do školky, na druhou stranu jsem se těšil, že zhruba po třech letech budu mít dvě až tři hodiny volného času, aniž bych musel někoho žádat o pomoc při hlídání kluků.

První věcí, kterou jsem šel hned ve středu 1. září zařídit, byla návštěva očního lékaře. Oči mi slouží a brýle taky, ale přece jen už je to dlouhá doba, co jsem tam byl (z karty jsme zjistili, že to bylo v roce 1999). Na mých brýlích je už znát, že leccos pamatují, takže už jsem několikrát slyšel, že by to chtělo něco nového.

Stále moc nevěřím těm vyšetřením v optikách, takže jsem chtěl, aby se na mne podívala moje oční doktorka. Opakované pokusy o telefonické objednání vyznívaly na prázdno, nikdo telefon nebral, ačkoliv podle informace na ústředně doktorka ordinuje. Takže jsem se tam vypravil hned poté, co jsme kluky odevzdal ve školce a po chvíli se ujistil, že budou v pořádku.

Čekárna zela prázdnotou, až na jednu nervózní paní s menším chlapcem, která pořád hudrala, proč se objednávali na určitou hodinu, když tam pak musí čekat. Asi po deseti minutách vyšla paní (myslel jsem, že je to sestra, ale ona to byla doktorka, protože sestra má dovolenou). Vyslovil jsem své přání objednat se na vyšetření. "Můžu vám nabídnout termín až v prosinci", překvapila mě odpověď a vzápětí mi bylo doporučeno, že jiná doktorka objednává na listopad a kolega na říjen. Jelikož jsem nevěděl, že se jedná o doktorku (ta moje stará je už asi moc stará, takže většinu času už jí zastupuje tato nová, takže jsem jí neznal), opakoval jsem, že bych se chtěl objednat ke "svojí doktorce", kde mám i svojí dokumentaci atd. Řekl jsem, že mě nic akutně netrápí, jen chci zkontrolovat oči a jejich stav před nákupem nových brýlí. Bylo mi doporučeno, abych to udělal jako plno jiných lidí, že si koupím nové brýle a recept na nějaký ten drobný příspěvek na brýle si vyzvednu až poté. Oponoval jsem, že mi ani tak nejde o ten předpis jako o kontrolu dříve než si pořídím nové brýle. Nešlo o žádné dohady, spíš o rozhovor v klidné atmosféře. Neříkal jsem, že jsem vdovec, jen jsem zmínil, že mě to mrzí, že mám děti ve školce a docela rád bych to vyřídil co nejdřív. Opatrně jsem se zeptal, zda bych třeba nemohl počkat v čekárně, která je prázdná. Doktorka si vzala kartičku pojišťovny s tím, že mi nemůže nic slíbit, ale když nějakou chvíli vydržím, tak se třeba uvolní nějaké to místo, ale lidi chodí průběžně tak, jak jsou objednaní.

Byl jsem nakonec velmi rád, že to takhle dopadlo a zhruba po půlhodině čekání a asi dvou dalších pacientech mě paní doktorka vzala. Navíc jsem byl velmi rád, že vyšetření ukázalo, že za těch 11 let se moje oči nezhoršily (ono už takhle ty dioptrie stačí, k tomu astigmatismus - co to je? zde nebo třeba zde).

A aby toho nebylo málo, tak jsem si hned ten den vybral nové brýle a objednal si skla (přece jen mám speciálnější, takže se na ně bude čekat asi dva týdny a jedno sklo stojí víc než obroučky brýlí). Na radu kamarádek zkusím něco nového a užšího, i když jsem byl upozorněn, že s menším zorným polem můžu mít problémy. Tak uvidíme!

I tato zkušenost mě utvrzuje v tom, že problém našeho zdravotnictví je v něčem úplně jiném než jestli se vybírá 30,- Kč nebo ne.



A jak mi to bude slušet? ;-)