"Potrefená husa" se ozvala / přiznala

Dříve než jsem stačil zveřejnit jeden ze smazaných komentářů a vyzvat údajnou "dětskou psycholožku", aby se mi ozvala na můj soukromý mail a s odkazem na svoji praxi konkretizovala výhrady a nabídla mi vhodnou "odbornou pomoc", tak se "potrefená husa" sama dalším komentářem ozvala. Jen se tak potvrdilo moje podezření. A přiznám se, že mě už ani nepřekvapuje nejenom lež a nechutnost, se kterou je předstírán "dobrý úmysl" a "pomoc", ale hlavně obvinění ze zištných úmyslů.

Tak tedy zde je včerejší komentář:

Dobry den,
pres kamaradku jsem se dostala na Vase stranky - jsem detska psycholozka a neda mi to, abych se neozvala.
Vidim, ze to ve sve zivotni situaci nemate jednoduche a ze formovani dvou takto malych osobnosti je narocne. Nicmene se z Vasich radku docitam, ze je nekdy situace hodne vypjata, hlavne z pohledu Vasich dvou synu, z cehoz lze usuzovat, ze si do budoucna ponesou jistou frustraci. Myslim, ze jako zodpovedny rodic a mlady a jiste sympaticky, nadprumerne inteligentni clovek, si toto vse uvedomujete. Nechci Vam ublizit, ale pomoct. Doporucuji navstevu rodinneho psychologa a pripadne se nebranit utvorit plnohodnotnou rodinu. Samozrejme Vas obdivuji, jak vse zvladate - znam pripady, kdy rodic zvladal/a i 5 deti po roce, otazka financi ve Vasem pripade nehraje roli, jak lze vycist. Ale penize nenahradi plnohodnotnou rodinu. Preji Vam, aby vam, klukum, do cesty vstoupila nejaka zena, ktera by byla pro Vas zenou, pro deti maminkou. Prosim, zamyslete se nad tim. Mirka

A dnešní "pokračování":

Vážený pane Martine,
vidím, že kritický hlas, byť to bylo myšleno v dobrém, Vám není "po chuti". Respektuji to a již se nebudu vyjadřovat. Myslím, že Vaše "sebepotvrzující" webové stránky jsou určeny nejen k tomu, aby dojímaly davy křesťanských žen k finančním příspěvkům. Myslím, že můj názor na výchovu synů znáte. Snad se z nich stanou osobnosti i díky jednostranné péči. I přesto Vám přeji vše dobré. I já jsem to tak myslel.

Byl bych rád, kdybych tímto mohl považovat věc za vyřízenou.


Chápu, že tohle je prostě riziko veřejně přístupného osobního blogu. Kdo mě zná nebo kdo alespoň trochu pozorně sleduje to, co tady píšu, tak snad vnímá falešná obvinění, která v textech zazněla.

Žiju s klukama ve své situaci tak, jak nejlíp umím. Na druhou stranu vím, že je pořád co zlepšovat. Nejsem dokonalý a podle možností konzultuju naši situaci a různé chování kluků nejenom s přáteli ale i s odborníky, snažím se i v této oblasti vzdělávat a hlavně téměř každý večer přemýšlím, jak jsme zvládli den a co by se dalo dělat líp. Odmítám ze sebe dělat nějakého hrdinu a pochvalné řeči na moji adresu mě uvádějí spíš do rozpaků, neboť sám dobře vím, co všechno nefunguje tak, jak bych si třeba představoval. Také jsem se opakovaně vyjádřil, že je řada lidí podle mne ve složitější situaci než my (i když si zároveň uvědomuju, že těžko je možné nějaké objektivně měřitelné hledisko složitosti života a různých životních situací).

Odkaz na finance je zajímavý a asi to někoho trápí. Já se většinou na toto téma moc bavit nechci. Jsem vděčný za pomoc ze strany přátel, bez nezištného hlídání kluků (na druhou stranu se jedná o poměrně úzký okruh osob, kterým jsem ochoten kluky svěřit a není pravdou, jak se anonym v jiném smazaném komentáři domnívá, že se jim tu střídá jedna "teta" za druhou jak na běžícím pásu) a občasné pomoci v domácnosti, bych těžko mohl fungovat. Na dotaz redaktorky Českého rozhlasu, zda je pomoc ze strany státu dostatečná, jsem odpověděl, že mám pocit, že v mém případě ano. Znám případy, kdy jsou na tom především osamělé matky hůř. Několikrát jsem proto odmítl nabízenou pomoc a nasměroval jí směrem k těm podle mne potřebnějším. To však neznamená, že peníze nemusím počítat a uvažovat, jak s nimi naložím. Nové brýle jsem si pořídil po jedenácti letech a něco na sebe po více než roce... S úsměvem dodávám, že mě ani nenapadlo, že by se nad mým blogem dojímaly "davy křesťanských žen". Pokud by tomu tak bylo, tak už abych začal uvažovat o založení nějakého vhodného "sbírkového konta" ;-).

A na závěr nevím o tom, že bych se bránil plnohodnotné rodině. Když se snažím být se současnou situací pokud možno smířený a dokonce jí vnímat v některých ohledech pozitivně, přece ještě neznamená, že bych netoužil a neusiloval o změnu. Má-li na to někdo jednoduchý recept, tak mu gratuluju.


Je paradoxní, že se s tímto příkladem "křesťanské lásky" (naštěstí zcela ojedinělým, protože jinak mám zkušenosti naprosto odlišné) setkávám ve chvíli, kdy se intenzívně připravuji na výuku. V ní chci mimo jiné představit smysluplnost existence církve, přestože její působení v minulosti i současnosti provází mnohá pohoršení, která jsou pro řadu lidí problémem nebo dokonce skutečnou překážkou pro jejich víru. Tak uvidíme, jak se mi to podaří.

Motivací je pro mne mimo jiné celkem sympatické vystupování prof. Tomáše Halíka v pořadu České televize Hydepark ze dne 16.9.2010.