Martinovy Marnosti

Martinovy Marnosti


Marnost nad marnost, všechno je marnost. K čemu je člověku všechno to pachtění?
Spisování mnoha knih nebere konce a mnohé hloubání unaví tělo.
(biblická kniha Kazatel)

čtvrtek 23. září 2010

"Potrefená husa" se ozvala / přiznala

Dříve než jsem stačil zveřejnit jeden ze smazaných komentářů a vyzvat údajnou "dětskou psycholožku", aby se mi ozvala na můj soukromý mail a s odkazem na svoji praxi konkretizovala výhrady a nabídla mi vhodnou "odbornou pomoc", tak se "potrefená husa" sama dalším komentářem ozvala. Jen se tak potvrdilo moje podezření. A přiznám se, že mě už ani nepřekvapuje nejenom lež a nechutnost, se kterou je předstírán "dobrý úmysl" a "pomoc", ale hlavně obvinění ze zištných úmyslů.

Tak tedy zde je včerejší komentář:

Dobry den,
pres kamaradku jsem se dostala na Vase stranky - jsem detska psycholozka a neda mi to, abych se neozvala.
Vidim, ze to ve sve zivotni situaci nemate jednoduche a ze formovani dvou takto malych osobnosti je narocne. Nicmene se z Vasich radku docitam, ze je nekdy situace hodne vypjata, hlavne z pohledu Vasich dvou synu, z cehoz lze usuzovat, ze si do budoucna ponesou jistou frustraci. Myslim, ze jako zodpovedny rodic a mlady a jiste sympaticky, nadprumerne inteligentni clovek, si toto vse uvedomujete. Nechci Vam ublizit, ale pomoct. Doporucuji navstevu rodinneho psychologa a pripadne se nebranit utvorit plnohodnotnou rodinu. Samozrejme Vas obdivuji, jak vse zvladate - znam pripady, kdy rodic zvladal/a i 5 deti po roce, otazka financi ve Vasem pripade nehraje roli, jak lze vycist. Ale penize nenahradi plnohodnotnou rodinu. Preji Vam, aby vam, klukum, do cesty vstoupila nejaka zena, ktera by byla pro Vas zenou, pro deti maminkou. Prosim, zamyslete se nad tim. Mirka


A dnešní "pokračování":
Vážený pane Martine,
vidím, že kritický hlas, byť to bylo myšleno v dobrém, Vám není "po chuti". Respektuji to a již se nebudu vyjadřovat. Myslím, že Vaše "sebepotvrzující" webové stránky jsou určeny nejen k tomu, aby dojímaly davy křesťanských žen k finančním příspěvkům. Myslím, že můj názor na výchovu synů znáte. Snad se z nich stanou osobnosti i díky jednostranné péči. I přesto Vám přeji vše dobré. I já jsem to tak myslel.



Byl bych rád, kdybych tímto mohl považovat věc za vyřízenou.


Chápu, že tohle je prostě riziko veřejně přístupného osobního blogu. Kdo mě zná nebo kdo alespoň trochu pozorně sleduje to, co tady píšu, tak snad vnímá falešná obvinění, která v textech zazněla.

Žiju s klukama ve své situaci tak, jak nejlíp umím. Na druhou stranu vím, že je pořád co zlepšovat. Nejsem dokonalý a podle možností konzultuju naši situaci a různé chování kluků nejenom s přáteli ale i s odborníky, snažím se i v této oblasti vzdělávat a hlavně téměř každý večer přemýšlím, jak jsme zvládli den a co by se dalo dělat líp. Odmítám ze sebe dělat nějakého hrdinu a pochvalné řeči na moji adresu mě uvádějí spíš do rozpaků, neboť sám dobře vím, co všechno nefunguje tak, jak bych si třeba představoval. Také jsem se opakovaně vyjádřil, že je řada lidí podle mne ve složitější situaci než my (i když si zároveň uvědomuju, že těžko je možné nějaké objektivně měřitelné hledisko složitosti života a různých životních situací).

Odkaz na finance je zajímavý a asi to někoho trápí. Já se většinou na toto téma moc bavit nechci. Jsem vděčný za pomoc ze strany přátel, bez nezištného hlídání kluků (na druhou stranu se jedná o poměrně úzký okruh osob, kterým jsem ochoten kluky svěřit a není pravdou, jak se anonym v jiném smazaném komentáři domnívá, že se jim tu střídá jedna "teta" za druhou jak na běžícím pásu) a občasné pomoci v domácnosti, bych těžko mohl fungovat. Na dotaz redaktorky Českého rozhlasu, zda je pomoc ze strany státu dostatečná, jsem odpověděl, že mám pocit, že v mém případě ano. Znám případy, kdy jsou na tom především osamělé matky hůř. Několikrát jsem proto odmítl nabízenou pomoc a nasměroval jí směrem k těm podle mne potřebnějším. To však neznamená, že peníze nemusím počítat a uvažovat, jak s nimi naložím. Nové brýle jsem si pořídil po jedenácti letech a něco na sebe po více než roce... S úsměvem dodávám, že mě ani nenapadlo, že by se nad mým blogem dojímaly "davy křesťanských žen". Pokud by tomu tak bylo, tak už abych začal uvažovat o založení nějakého vhodného "sbírkového konta" ;-).

A na závěr nevím o tom, že bych se bránil plnohodnotné rodině. Když se snažím být se současnou situací pokud možno smířený a dokonce jí vnímat v některých ohledech pozitivně, přece ještě neznamená, že bych netoužil a neusiloval o změnu. Má-li na to někdo jednoduchý recept, tak mu gratuluju.


Je paradoxní, že se s tímto příkladem "křesťanské lásky" (naštěstí zcela ojedinělým, protože jinak mám zkušenosti naprosto odlišné) setkávám ve chvíli, kdy se intenzívně připravuji na výuku. V ní chci mimo jiné představit smysluplnost existence církve, přestože její působení v minulosti i současnosti provází mnohá pohoršení, která jsou pro řadu lidí problémem nebo dokonce skutečnou překážkou pro jejich víru. Tak uvidíme, jak se mi to podaří.

Motivací je pro mne mimo jiné celkem sympatické vystupování prof. Tomáše Halíka v pořadu České televize Hydepark ze dne 16.9.2010.

10 komentářů:

  1. ty jo,
    no mě teda psaní paní psycholožky dost převapilo. na váš blog občas kouknu, přečtu a naopak vždy konstatuju klobouk dolů ten chlap to vše zvládá mnohem líp než nějaká ženská!!! jsou situace ve kterých nikdo neví jak by se choval a to ani chytrá paní psycholožka.

    K.

    OdpovědětVymazat
  2. Martine ... je mi líto, že si to tak "bereš" - ale já bych si to brala úplně stejně a podobné rádobyrady jsem vnímala naprosto stejně jako ty.

    Prostě si člověk říká: Kdo jsi, že mě soudíš, že o mých dětech říkáš to a to ... v mých botách nechodíš, tak si to rejpání nech pro sebe...

    Bývalo mi taky smutno, když byl někdo za příliš chytrého a mezi řádky se schovávala závist nebo nevím co, také se pár takových u mě na blogu sešlo.

    Jenže - je to prostě o tom, že píšeme veřejně. Jdem s kůží na trh dobrovolně a tak si občas nějaký hlupák přisolí a sem tam se mu povede i zasadit ránu. Ono v našem případě není divu, jsme zranitelnější si myslím, po tom, co se nám stalo - i když to navenek leckdy tak nevypadá ...

    Hlavu vzhůru, napsal jsi to dobře a neber si to příště osobně. Schvalování komentářů tleskám, když to jinak nejde, co se dá dělat.

    Diny

    OdpovědětVymazat
  3. Milý Martine,
    nejdřív jsem napsala sáhodlouhý komentář, ale smazal se mi...asi to tak má být. Tak napíšu jen krátce.
    JSTE VÝBORNÝ TÁTA. Máte v sobě tolik empatie ke svým synům a pochopení pro jejich dětské bolístky, že by Vám KAŽDÝ psycholog mohl závidět. Učíte je přijímat život, takový jaký je a to není vůbec jednoduché, takže jakákoliv kritika není vůbec na místě.
    ... lidská hloupost je prostě všudypřítomná a nezbývá, než jí trpělivě ustát.
    Paní psycholožce bych vzkázala, ať se jen na okamžik zamyslí nad tím, jak by to nejspíš vypadalo u nich doma, kdyby se jednoho dne nevrátila domů.... a to se může lehce stát. člověk neví dne ani hodiny. Omlouvám se jestli je to drsné... ale je to tak.
    V.

    OdpovědětVymazat
  4. Milý Martine, omlouvám se za tykání, ale nějak to tak víc cítím...

    Z fotek i příběhů je vidět, že jsou kluci šťastní, myslím, že se s výchovou pereš opravdu skvěle a líp, než leckteré kompletní rodiny...

    Řadím se mezi křesťanské ženy, ale rozhodně mě nenapadlo Ti posílat peníze nebo cosik jiného ;-)

    U nás ve sboru se teď bude konat Lego akce, já tam nebudu, ale myslím, že by se Vám to mohlo líbit... Není to jen akce pro děti z našeho sboru...
    http://cb.cz/praha1/listy/odkazy/info.php?id=1575

    P.S. jen tak dál! ;-)
    santhe

    OdpovědětVymazat
  5. Martine,

    čtu si u vás, ale nepíšu. To co jsem si přečetla mě vyburcovalo k napsání prvního komentáře. Jste úžasný, i když nějaké mouchy mít jiště budete :)Po každé si však říkám "klobouk dolů před takovým chlapem" a pomyslím si "kdyby se takový připletl do cesty mé sestře" :) Sestra totiž také vychovává syna sama.

    Je mi líto, když jste takto atakován, ale vy se nedáte.

    Fajn den,
    Jana

    OdpovědětVymazat
  6. Dobrý den Martine,
    z "dětské psycholožky" jsem dost překvapená. Profesionál totiž nevyžádanými radami neobtěžuje. Z prvního příspěvku bych snad ještě věřila, že to myslí dobře. U druhého se jaksi nemohu zbavit pocitu, že už škaredě útočí.
    Nepřipadá mi to dobré ani jako forma prezentace služeb její případné privátní praxe...
    Jinak mám radost, že vám všem daří dobře.
    Přeji další krásné dny :-).

    OdpovědětVymazat
  7. Dobrý den Martine,
    nemám z vašeho blogu pocit že potřebujete či žádáte radu, nebo že vaše děti strádají. Občas mě jen potěší si přečíst jak to zvládáte.A zvládáte to skvěle!
    Nás matek co jsou s dětmi samy jsou fůry a nikdo se nepozastavuje, proč otec s dětmi vzbuzuje tyto pocity? Snad proto že jich je málo.
    Pro pisatelku-psycholožku- nikdo z nás osamělých rodičů se úplné rodině nebrání, jen je to rozhodnutí mnohem těžší když už nesete za někoho zodpovědnost. Nikdo z nás tu "díru" po někom nezaplácne jen tak někým.
    Sissy

    OdpovědětVymazat
  8. Ahoj Martine,
    nikdy jsem sem nepsala, občas nakouknu od Diny... K tomu komentáři jen jedna věc - moje dobrá kamarádka je dětská psycholožka. Proto ti chci jen říct: vůbec si slova paní, co tu psala, nepřipouštěj k tělu. Já sama si vyslechla tolik rad, které byly úplně zcestné, že jsem k této profesi už skeptická (díky kamarádce). Nemám ráda, když má někdo patent na rozum a vše, co řekne on, je jediné správné. Nic není bílé nebo černé.
    My rodiče děláme chyby, ale jinak to nejde. Jinak by se děti neměly z čeho poučit.
    Jana

    OdpovědětVymazat
  9. Jen bych se rád zastal skutečných dětských psycholožek, taky občas s nějakou promluvím a většinou je to vždy k užitku. Dotyčný se za ní jen vydával a měl potřebu si prostě "rejpnout". Lidi jsou prostě různí, nechme to být.
    Díky za vyjádřenou podporu ;-)

    OdpovědětVymazat
  10. Dobrý den Vám přeji Martine!
    To je zvláštní jak na to vše co zde píšete jsou různé pohledy.
    Já mám jediný a jednoduchý pohled: "Dodáváte mi sílu tím co vše dokáže."
    Lenka

    OdpovědětVymazat