Minulou středu dopoledne mi zavolala redaktorka Českého rozhlasu, že na mne dostala tip. Prý potřebuje pár postřehů muže, který se sám stará o děti. Sice jsme byli trochu nakřáplí (teda já docela dost, kluci jen trochu) a venku pršelo, ale říkal jsem si, proč ne. Když mi redaktorka říkala, že by to potřebovala nahrát nejlépe tentýž den, tak jsem přemýšlel kde. Byla sice ochotná zajet k nám nebo na půl cesty, ale nenapadlo mě, kde bychom měli chvilku klidu. Nakonec jsem tedy souhlasil s tím, že s klukama zajedeme do rozhlasu, protože stejně jsem si musel v centru něco zařídit. Navíc kluky to doma moc nebavilo, takže přivítali jakoukoliv akci.
Rozhovor se uskutečnil ve vstupní hale rozhlasu, zatímco Martínek si po zemi posílal autíčko a Ondra pochrupkával v kočárku (během natáčení se sice vzbudil, ale v kočáru ještě chvíli vydržel). Byla to taková bezprostřední akce a ani jsem moc netušil, k čemu redaktorka materiál potřebuje. Jen jsem si hned uvědomil, že jsem mluvil na můj vkus přece jen méně spisovně a poněkud kostrbatě (i když už vím, že redaktoři si to pak umí sestřihat).
Nakonec k tomu bylo jen pár vět v sobotním víkendovém odpoledním radiožurnálu.
Pořad je v audio archivu rozhlasu ZDE (zhruba v čase mezi 19:50 a 22:30).
Máš příjemnej hlas, Martine :)
OdpovědětVymazat