Tak jsem naskenoval několik starších a méně kvalitních fotek, tak prosím omluvte jejich kvalitu.
Na Lenku vzpomínám s vděčností a jsem moc rád, že jsem jí potkal a poznal...
Z návštěvy u kamaráda (rok 2003)
Zřejmě jediná celkem povedená fotka samospouští z našich výletů (2003).
Fotka ze svatby (2004)
Jedna portrétní
Rodinka - s Martínkem (2005)
Jelikož bylo Ondrovi líto, že na předchozí fotce není, tak tady ještě jedna maminka s Ondrou (2007)
To je skutečně problém, protože rodinné fotky s oběma klukama téměř nemáme, neboť Lenka nastoupila léčbu bezprostředně poté, co se Ondra narodil. V podstatě jediné takové fotky jsou z listopadového "vítání občánků", kdy Lenka obdivuhodně napjala síly a mohli jsme tam vyrazit společně (a její sestra nás doprovodila a fotila). Ostatně já si myslím, že víc než fotky je důležitější, když klukům vyprávím, jak jsme se měli rádi, jak jsme se na kluky těšili a jakou jsme z nich měli radost... a máme dodnes...
Předpokládám, že náš příběh je čtenářům mého blogu dostatečně známý. Pokud náhodou ne, tak zde je odkaz: Náš příběh v prosincovém čísle časopisu Porozumění (s. 8-11).
Martine, krásně a poutavě píšete a je moc hezké, jak na svoji ženu a kluků maminku vzpomínáte.
OdpovědětVymazatA vůbec jak kluky vedete.
Přeji Vám a klukům požehnané a krásné Velikonce.
Radost a pohodu.
Hepča
Je to opravdu velmi symbolické jak do toho smutného příběhu zasahují Velikonoce.
OdpovědětVymazatVaše žena byla nádherný a velice statečný člověk (to drze tvrdím, ač jsem jí neznala).
Krásné Velikonoce Vám i klukům!
Martine, z toho, jak čtu blog, mám pocit, že vás znám osobně, tak moc se mě váš příběh dotýká. Líbí se mi, jak píšete, s citem, ale ne pateticky, je z toho psaní cítit velká osobnost, smíření a síla (kromě toho, že tvá výchova a péče je obdivuhodná). Moc bych vám všem třem přála, aby se ve vašem životě objevila stejně úžasná žena, jako byla maminka kluků a tvá manželka.
OdpovědětVymazatKdyž se někdy v životě setkám se situací tolik bolavou - jako je čtení o průběhu nemoci Lenky, je mi vždy útěchou přesvědčení, že náš pravý Domov skutečně není tady na tomhle světě. A tak se odvažuji věřit, že Lenka na vás s láskou shlíží, žehná vám a raduje se z toho, jak máš kluky rád a krásně se o ně staráš. Moc přeji "otevřené" oči i srdce, abyste, až přijde čas, dokázali přijmout mezi sebe ženu, která zaujme uprázdněné místo ve vašem středu. Moc bych vám přála, aby to bylo brzy.
OdpovědětVymazatJana