Martin ve druhé třídě aneb Opět trochu zápasíme

Začal nám nový školní rok a je to znát. Řada mých postřehů a našich zážitků zůstala v hlavě nebo jen v návrhu. Snad je budu ještě časem publikovat, třeba se zpožděním, jinak se obávám, že zmizí v zapomnění, což bych byl nerad. I když to někdy může vypadat, že si tento blog píši z potřeby exhibovat, není tomu tak. Především chci zachytit některé momentky z našeho života a po úvaze tak činím veřejně, hlavně pro naše přátele a známé. Proto mě mrzí, že nyní opět nestíhám moc psát. Navíc bych se rád víc věnoval různým textům nebo poznámkám z oblasti historie a teologie, které publikuji na svém druhém blogu Martinovy marnosti - křesťanství a historie.

Jako vždy něco stíháme víc něco méně. Letos se nám třeba po dlouhé době podařilo, že jsme se v září vydali o všech třech víkendech za studenty a kolegy mimo Prahu, ať už pracovně, když jsem učil, nebo jen na nedělní slavení v tomto milém společenství přátel a známých. Kluci tam měli nejenom pár vrstevníků, ale čile komunikovali i se staršími, ať už známými tvářemi z minulosti nebo s novými lidmi. Martin všechny přemlouval na fotbal. Ondra naopak vedl "intelektuální debaty". Docela důležité bylo i to, že kluci viděli tátu při práci. Byl to pro ně celkem zážitek a nebyla nouze o jejich humorné poznámky a postřehy (třeba o tom ještě napíši zvlášť).

Martin se zatím zdravotně drží, naopak Ondra střídavě pokašlává, takže každý týden strávil nějaký ten den doma. Já se to snažím regulovat tak, aby byl pokud možno fit na dni, kdy potřebuji pracovat nebo něco zařizovat. Takže když můžu něco dělat doma a on není zcela fit, nechám si ho tu, i když to není zrovna ideální.

Ačkoliv Martin už je celkem zkušený školák, mám pocit, že se nám opět daří nalézt odpovídající rytmus učení zatím spíše s obtížemi. Nová učitelka má nové nároky a svůj odlišný přístup. Zatím se jen opakuje učivo z 1. třídy a Martin opět zápasí se svou "rychlostí", resp. pomalostí. Na jdenu stranu jej musím pochválit, že vlastní samoobsluhu zvládá celkem dobře. Ráno nemáme problém, vstává, snídá, chystá se. Až na drobnosti i sám zvládá chystat tašku podle rozvrhu. Samozřejmě něco kontroluji, třeba ořezané tužky, ale spíš se ho jen ptám a on si to zkontroluje sám. Po počátečním zapomínání věcí ve škole, resp. družině, kdy se vždy jednou nebo i dvakrát pro něco vracel (vždy jsem to kontroloval už při vyzvednutí), se nyní výrazně zlepšil. Na rozdíl od většiny dětí si do družiny nosí tepláky, aby mohl hrát svůj oblíbený fotbal. To jsme vyzkoušeli už na konci první třídy, když si při hře roztrhla školní kalhoty (stejně jsem pro jistotu určitou zásobu kalhot jednou v akci nakoupil). Ráno se domlouváme, zda si vezme lepší boty nebo už dost opotřebované "na kopání" podle toho, zda půjde domů hned po obědě nebo až později. Prostě v tomto je v poslední době výborný.

Naopak "pomalost" zůstala, i když se snažíme trénovat. Výkyvy ve výkonosti se nyní zdají být menší, což je dáno zřejmě i celkovou zdravotní pohodou. Přesto někdy dělá nečekané chyby, což poznám třeba z matematiky, která mu jinak zatím jde dobře. Překvapila mě však jiná věc. Když mu procházím sešity nebo pracovní listy, tak jsem si všimnul, že většinou nemá opravené chyby. Paní učitelka na úvodních schůzkách něco říkala o tom, že si je děti kontrolují samy mezi sebou, ale asi ne důsledně. V praxi to pak často vypadá tak, že se s Martinem denně věnujeme spolu škole, leckdy více než hodinu. Dost času nám zabere jen to, že spolu procházíme školní práci a tu pak opravujeme.

Předpokládám, že nás dříve nebo později čeká nějaké vyšetření, zda je Martin jen nepozorný nebo zda nemá nějaký konkrétní problém, především se čtením a psaním (vynechávání písmenek). Zatím ho honit k odborníkovi nechci, protože bych rád, abychom spolu nejdříve trochu víc trénovali. Navíc i Martin má stále celkem chuť trénovat a zkoušet. Rád bych taky zohlednil zkušenost a názor paní učitelky, která mi na úvodních schůzkách tvrdila, že ona si zatím problému nevšimla a že si myslí, že je Martin jen nepozorný. Ostatně paní učitelka zatím špatné známky nedává, ale podle Martina není spokojená s výkoy většiny třídy. Tak uvidíme.

Pro příklad jeden zápis z Martinova úkolníčku (jako vždy psaný v rychlosti a v jistém stresu na konci vyučování).

Nejprve jeho původní text:

Poté moje oprava: