I když je nám špatně, máme se docela dobře

Minulý víkend jsme si užili s Ondrou a jeho spálovou angínou. Musím však uznat, že byl a je statečný a šikovný, i když mu bylo špatně, zvládal to docela dobře. Nakonec byl tak vzorný, že i paní doktorka na pohotovosti /kde jsme byli snad poprvé, právě kvůli podezření na angínu a kvůli brzkému nasazení antibiotik/ Ondru pochválila, že jeho příznaky (tj. nález v krku i skvrny na těle) jsou zcela vzorné, "učebnicové". Návštěva pohotovosti a nasazení Penicilinu bylo na místě, Ondrovi bylo po pár dnech už dobře. Vzhledem ke špatnému počasí i ke zprávám o komplikacích jsem se snažil, aby Ondra byl doma a pokud možno v klidu. To druhé bylo po pár dnech už trochu složitější, ale i to Ondra zvládal. Stejně tak pravidelné braní Penicilinu. Zvlášť to noční byla celkem zábava. Donedávna jsem ho chválil, jak vždy rozpůlený prášek pěkně spolknul, zapil a pokračoval ve spaní. Potom však Martin při vysávání našel pod postelí dvě půlky prášku, takže to asi jednou nevyšlo, ale to nevadí. Poslední dvě noční dávky jsem mu dal rozmačkané, což bylo pro něj nechutnější. Jen podotýkám, že nejsem velký fanda antibiotik, ale v tomhle případě je jejich použití snad pochopitelné.

Snažil jsme se pracovat, odváděl jsem Martina a chodil pro něj, především jsem však musel vařit. Vařím rád, ale když je třeba zajišťovat jídlo několikrát denně, navíc bez možnosti pravidelného nákupu podle potřeby, tak je to složitější. Docela dobře se mi dařilo obměňovat menu a poradit si s omezenými domácími zásobami. Trochu si to komplikuji, ale nemám moc rád předvařená a zmrazená jídla, samozřejmě s výjimkami (např. polotovaru ve formě čistého hovězího nebo kuřecího vývaru). Jen díky naší "náhradní babičce", která dorazila i přes nastydnutí, abych mohl do práce, jsem si mohl jeden den oddechnout od vaření (navíc vždy přinese i něco upečeného). Protože mi docházela fantazie, tak jsem si na trhu koupil květák a po dlouhé době jej osmažil. Kromě toho jsme střídali vepřové a kuřecí maso, zeleninu i ovoce. Abychom povzbudili naši imunitu, dělám klukům obden domácí citrónovku atd.

Asi jsem to zvládal moc dobře, takže bylo třeba, aby to bylo ještě trochu "zajímavější". Už od středy jsem cítil nastydnutí, v pátek odpoledne mě nakonec skolila horečka. Bylo mi opravdu zle, ani jsem nemohl hned vstát z postele, jak mě vše bolelo. Kluci mi dopřáli odpočinek a hráli si v pokoji. za chvíli je však přepadl hlad, tak si podle mých instrukcí a mírné pomoci vybrali a vzali něco k snědku. Díky Paralenu se mi k večeru na chvíli podařilo srazit horečku, takže jsem mohl nachystat večeři a kluky obstarat. Tak probíhal celý víkend. Místo plánovaného nákupu, na který jsem neměl sílu, jsem musel experimentovat, naštěstí bylo z čeho, jen v neděli jsem zaskočil nedaleko pro čerstvé pečivo, což nás do jisté míry zachránilo.

Už jsme zažili leccos, takže i tentokrát jsem věděl, že si musíme nějak poradit. Byla to celkem fuška, zvlášť když horečka neustupovala, vždy jen na chvíli po Paralenu. Tipoval jsme to na zánět dutin, tím pravidelně v tuto dobu trpím, zvlášť v takovém počasí, ale intenzita a neustupující horečka mě zaskočila. V pondělí jsem odvedl Martina do školy a po načerpání sil mě ondra doprovodil k mojí doktorce, i když brblal, že je to nuda. Jako hračku si vybral jednoho z oblíbených kostlivců (o jeho zálibě viz třeba ZDE), kterému o víkendu s Martinem utrhli při přetahování lebku. Tak jsme si na zbytku těla kostlivce ukazovali různé kosti a pak jsme si ukazovali, kde jsou na těle. Nepochybně si Ondra dobře vybral pro návštěvu doktorky. Měli jsme velké štěstí, protože před námi byla jen jedna paní a až po nás přišlo plno dalších lidí. Takže jsme čekali jen chvíli. S dutinami jsem dřív chodíval přímo na ORL, jenže tam je to leckdy minimálně na půlden, někdy jsme ani pak na řadu nepřišli. V pátek jsme se také dívali na ORL, když jsme byli s Ondrou na domluvené návštěvě u jeho dětské doktorky, obě ordinace ORL byly zavřené. Dalo se čekat, že o to větší tam bude v pondělí nával. Navíc se mi pomalu spouštěl kašel na průdušky, což už není práce pro ORL, jak mi tam několikrát řekli. Opravdu jsem neměl sílu, abych se do toho všeho pouštěl v takovém stavu, navíc doprovázen Ondrou, který ještě dobíral Penicilin.

Takže jsem vzal za vděk vyšetřením u praktické lékařky a neusiloval o další odborné ORL vyšetření, které by jistě nebylo na škodu. Vysloužil jsem si taky antibiotika, prý kvůli začínajícímu nálezu na průduškách. Nebyl jsem z toho nadšený. Další sajrajt do těla a navíc dalších deset dní minimálního pohybu mimo domov, i když Ondra stejně ještě nesmí do školky. Naštěstí včera mi už bylo konečně líp, samozřejmě je třeba doma pořád nějak fungovat, s horečkou i bez (kromě vaření, praní, základní úklid a obstarání kluků, i když ti jsou čím dál tím víc šikovnější). A to nemluvím ani o tom, že potřebuji pracovat...

I když nám není zrovna dobře, tak si vaříme dobře. Tady je jedna ukázka:

I Ondra dnes přiložil ruku k dílu a vyrobil hned několik šunkových pizz (Naštěstí jsme je jedli jen jako a mohli jsme se najíst normálním jídlem).