Martin archeologem

Ondrova spálová angína nás na čas uvěznila doma. Náročné je to především pro Martina, který s námi musí být taky doma (samozřejmě kromě školní docházky, ale hudebku takhle nezvládáme). Už jsem tu psal, jak si kluci originálně poradili s hraním, když Ondra musel být v posteli (viz Jak nemocný Ondra nakupoval auta přes internet). Když bylo Ondrovi hůř, musel ležet. Tak se třeba Martin stal na čas archeologem.

Došlo k tomu vlastně proto, že kdysi dávno dostal jeden pěkný dárek. Já jsem usoudil, že na to není vhodná doma a založil jej. Časem upadl v zapomnění. Teprve při velkém úklidu na konci prázdnin (viz ZDE) jsme na dárek narazili a od té doby čekal na vhodnou chvíli. Jak se zdá, právě nastala.

Jak je snad i z fotek zřejmé, byla to docela legrace. Zvlášť když za mnou přišel Martin, poprvé s nasazenými ochrannými brýlemi, tak jsem se upřímně zasmál. Docela dlouho ho to bavilo, i když dělal rámus a nepořádek.

Zhruba v této fázi to Martina přestávalo bavit. Popravdě i já jsem se už těšil, až přestane bouchat a až to uklidíme. Zjevně to nebyla hra, kterou by bylo snadné odložit a dodělat třeba druhý den, zvlášť když se jednalo o školní pracovní stůl.

Takže jsem v sobě jako správný táta objevil zvídavého ducha. Vzal jsem si skutečné kladivo a dělal jsem ještě větší rány a ještě větší nepořádek, až jsme nakonec kostru vykopali. Martin jí očistil a já sestavil.

Toto je výsledek: