Ondrovi vypadl první zoubek

Když jsem se v týdnu náhodou díval, jaká je čtenost mého příspěvku o tom, jak kluci zakopali dědu, s překvapením jsem zjistil, že výrazně větší čtenost byla více než dva roky staré příhody s Martinovým prvním zubem. Zjistil jsem, že to způsobil odkaz z mimibazaru na obrázek krabičky na dětské zoubky. Samozřejmě hlavní vtip celé příhody s Martinovým prvním zoubkem tkví v tom, že tato krabička zůstala prázdná, protože Martin se se zoubkem neustále chlubil, takže ho zřejmě někde ztratil. Nikdo jsme však kvůli tomu nesmutnili, byl to jen zoubek. Připomenout si těch pár okolností i ohledně "zoubkové víly" bylo užitečné, tak jsem pro přehled přidal štítek zoubková víla.

Shodou okolností se i Ondrovi už pár dní kýval první zoubek. V úterý jsem na to při ranním shonu zapomněl, takže jsem při dočišťování jeho zoubků nebyl opatrný. Zoubek jsem nalomil, ale i přes opakované pokusy se mi jej pak nepodařilo vytrhnout. Ondru to bolelo a já to nechtěl v tom spěchu příliš lámat přes koleno. Tak jsem při předávání Ondry do školky na zoubek upozornil.

Odpoledne mi Ondra hned hlásil, že už má zoubek venku. Prý jsem určitě rád, že jsem mu zoubek nemusel trhat já, ale že to za mne udělal banán. Kousl do něj a zoubek v něm zůstal. Paní učitelka mu jej pomohla vyndat a schovat.

Zoubek Ondra schoval pro "zoubkovou vílu" a zdůraznil, že ví, že zoubková víla jsem já. Doufá, že mu dám pod polštář "korníčko". Měl na mysli Corny, což byla asi nejčastější odměna, kterou tehdy Martin dostával a oběma klukům to utkvělo v hlavě.

Říkal jsem si, že bych alespoň v něčem chtěl udělat trochu překvapení a dát Ondrovi něco jiného, jen jsem nevěděl co. Nechal jsem to na ráno, kdy vstávám dřív než kluci. Ostatně i kvůli tomu, aby se případná sladkost pod polštářem nerozehřála. Já bych si klidně sladkost odpustil, ale když jsem Ondrovi nabízel, že by mu tam zoubková víla dala třeba nový kartáček nebo novou zubní pastu, tak se na to zrovna dvakrát šťastně netvářil.

Večer jsem se zabral do práce a na dilema se zoubkem jsem úplně zapomněl. Někdy kolem 4. hodiny v noci mě vzbudil Ondra, který se šel napít. Cestou si postěžoval, že má pod polštářem pořád jen zoubek a sladkost nikde. Dokonale mě probudil, což mě nepotěšilo, tak mi začalo šrotovat v hlavě, co bych mu tam dal. Z ledničky jsem nakonec vytáhl Kinder-vajíčko, které před časem kluci dostali, ale skoro jako každou sladkost jsme ho uložil na "později". Samozřejmě jsem ho nedal pod polštář, ale postavil jsem ho a opřel o kraj postele.

Ondra měl ráno velkou radost. Martina čekalo jeho Kinder-vajíčko u talíře se snídaní.

Zaujalo mě, že Ondrovi vypadl jako první přesně stejný zoubek jako Martinovi jen zhruba o tři měsíce později.

Tady je pár fotek:

Ondra ochotně zapózoval...

...i se svojí momentálně nejoblíbenější plyšovou hračkou, "brokolicí" (z IKEA).