Kluci jsou šikovní pomocníci, i když jejich nadšení pro práci pochopitelně nemá velké trvání. Nedávno tak po chvíli práce odložili náčiní a raději se věnovali "šnečí farmě". Sbírali na zahradě šneky, nosili je na jedno místo, kam jim dávali i krmení. Šnekům dávali různá jména, většinou našich reálných přátel a se zájmem sledovali jejich chování. Matně si vzpomínám, že se možná pokoušeli uspořádat i jejich závod, ale přece jen šnečí tempo není pro nějaké závodění tím nejlepším předpokladem.
Byla to zábava. A "táta smrťák", jak mi podle kosy říkali, mohl pokračovat v práci.
Pár obrázků:
Martine, my už jsme přeskočili do "vyššího levelu". Máme šneka i doma. Jde o achatinu, musím přiznat, že mě s ní seznámila jedna moje žákyně a netušíte, jak je šnek zajímavé zvíře...a naše Ester je už opravdu megaobrovská. Pokud klukům zájem o šneky vydrží, doporučuju.
OdpovědětVymazatMartine, je určitě bezva, že vyrážíte na zahradu, - myslím, že se tím jistě posílí kluků zdravotní stav. Pečujete o syny úžasně, jen tak dál, ať se vám daří! * M.K.
OdpovědětVymazat