Se školou zápasíme více než jsem si myslel. Mám pocit, že Martin prokazuje výrazné výkyvy ve výkonech a zřejmě má trochu obtíže se soustředěním. Cestou do školy zvládne skvěle z hlavy počítat a druhý den udělá při matematice několik banálních chyb. Přepis a diktát mu jde ještě hůř, i když se snažíme doma trénovat. Tak uvidíme.
Dnes mě však opravdu potěšil. Prokázal, že si umí poradit. Nedávno se fotografovali celá třída společně a dnes měli možnost se vyfotit individuálně. Už dříve jsme se domlouvali na tom, že o individuální fotky nebudeme mít zájem. Martinovi jsem to nabízel, ale on nechtěl s tím, že je prý na mnoha fotkách. Tak jsem ho nenutil.
Měl jsme za to, že je to vyřešené a zapomněl jsem, že mu to musím podepsat v žákovské knížce. Tj. zatrhnout ne a podepsat se. Ani Martin si na to nějak nevzpomněl. Dnes mi hned při setkání hlásil, že mě podepsal. Jen chvilku jsem se divil, ale když mi vysvětlil, jak to bylo, tak jsem ho pochválil. Prý den předtím se paní učitelka zlobila, že to některé děti nemají podepsané. On si myslel, že to bude opět kontrolovat, tak zatrhnul ne a napodobil můj podpis, aby se nezlobila. Ani na chvíli mě nenapadlo, že by to byl nějaký podvod. Vždyť mi to hned nahlásil. Pochválil jsem ho, že si uměl dobře poradit a připomněl jsem poučení, aby mi to příště raději více připomínal. A hlavně aby to nedělal v případě, že by se třeba bál, když má špatnou známku nebo poznámku. Takové věci se stejně vždy dozvím a o to víc by mě mrzelo, kdyby mi lhal. Zdá se, že to ho (zatím) ani nenapadlo. Ostatně vždy mi hlásí dobré i špatné známky a jsem rád, že v tomhle si můžeme důvěřovat. Klukům se snažím opakovat, že chci, aby mi říkali i nepříjemné věci, než aby mi něco tajili nebo dokonce lhali.
Nevzpomínám si, že bych někdy dělal takové věci jako podepisování žákovské nebo přepisování či zatajování známek, takže s tím nemám zkušenost. Navíc mi bylo jasné, že na většinu věcí se vždy přišlo, když se rodiče zajímali o chování a prospěch jejich dítěte. I když jsem taky dělal různé lumpárny, moje máma oceňovala, že při schůzkách nebo nějakých pohovorech ode mne celkem přesně věděla, co se stalo. Tím byla ve výhodě oproti rodičům, kteří se něco dozvídali až na místě, což pro ně nebývalo příjemné.
Každopádně mě dnes potěšilo, jak si Martin poradil.
Martin je borec a šikula! :) A s těmi obtížemi v první třídě doporučuju konzultovat s pedpsych poradnou. Klidně jen Vy jako táta, bez Martínka. Doporučí často dobré triky, jak zjistit, kde je zakopán pes, a jak s tím případně naložit. Přeji, aby se to zlepšilo k Martínkové spokojenosti, ptž jaký člověk získá vztah ke škole na začátku, takový ho má většinou po valnou část života ;)
OdpovědětVymazatVždy se inspiruji vaším rozumným přistupem. Není třeba Martínek přespříliš zodpovědný a z toho potom ztrémovaný? Možná se i bojí vás zklamat, i když pro to třeba nedáváte důvod, může to tak mít v sobě, ten tlak si vytvářet... Anza
OdpovědětVymazatMožná štěstí, že to paní učitelka nekontrolovala, nevím nevím, jestli by byla tak stejně shovívavá jako Vy k tomu, že vás Martin podepsal.. Měl to podepsat rodič, ne syn, takže i když nejde o podvod, tak si myslím, že není správné, že jste za to Martina pochválil, jeho povinností bylo na to myslet, ne Vás napodobovat. Ale to je jen můj názor.
OdpovědětVymazatMojí Terce jde hůř opisování než diktát-který teda taky nic moc,pomohla nám diagnoza dis-,není jen dislexie,u nás je disortografie.existují na to cvičení,na propojení mozkových hemisfér,které terka nemá tak propojené jak ostatní..klára,poznají to v pp poradně,jak radil kdosi výše
OdpovědětVymazatNesouhlasím s tím třetím příspěvkem. Myslím, že je dobře, že jste Martínka pochválil - poradil si, řekl Vám to a vy jste jeho důvěru neranil. Určitě bych mu vysvětlila, že příště by raději podpis neměl napodobovat,ale že pro tentokrát si poradil moc dobře. Důvěra mezi rodičem a dítětem je na prvním místě - od toho se odvíjí úplně všechno. Mějte se fajn, Šárka
OdpovědětVymazat