Na konci školního roku

"Tatííí, dnes jsem si vyvrátil dvojku z matematiky, takže budu mít jedničku," volal na mne s velkou radostí Martin hned poté, co jsem si ho minulý týden vyzvednul. Jako vždy jsem v rychlosti zkontroloval, zda má vše a nemusí se pro nic vracet, přitom jsem ho pochválil. Měl jsem radost ani ne tak z toho, že bude mít jedničku, i když mě to taky těší, ale že si opět na vlastní kůži vyzkoušel, jak snaha přináší úspěch. Pár dní předtím ho paní učitelka informovala, že v matematice se stále pohybuje mezi jedničkou a dvojkou. Kromě domácího procvičování jsem Martinovi doporučoval, ať se ve škole víc snaží a je pozorný. Myslím si, že Martin je dostatečně chytrý na to, aby se dobře učil. Má problém spíš s udržením pozornosti a soustředěním na práci. V praxi to pak vypadá tak, že má poměrně velké výkyvy ve výkonech.

Tak tady je pro zajímavost Martinův úspěch, kdy v závěrečném testu získal plný počet bodů:

Martin mi vyprávěl, jak se radoval, když mu paní učitelka oznamovala výsledek a gratulovala k "záchraně" jedničky. Prý se nikdo jiný nad výsledkem tak neradoval.

Už dříve jsem se dozvěděl, že samé jedničky to na konci školního roku nebudou, což jsem očekával. Jelikož koncem roku už nebyly žádné třídní schůzky, zavolal jsem paní učitelce, abych se informoval. Oba dobře víme o Martinových problémech s češtinou. Nedávno byla ve třídě i paní doktorka z pedagogické poradny, která prý Martina označila za jednoho z těch, kteří by mohli mít mírnou poruchu a problém s učením. Paní učitelka opět stočila řeč na Martinovu mírnou nezralost a nepozornost. Už jsem tu o tom psal. Nemá smysl, abycho to znovu paní učitelce oponoval, bude třeba se soustředit na další třídu, ve které budou mít novou paní učitelku. Bude hodně záležet na Martinovi, jak si jej nová paní učitelka zaškatulkuje. Navíc současná učitelka připustila, že by se Martin mohl ve 2. třídě zlepšit a srovnat.

Chápu, že ve srovnání s některými spolužáky, kteří jsou starší třeba i o rok a více, může Martin působit nezrale. O dnes populárním odkladu jsem však ani na okamžik neuvažoval a o jeho šikovnosti a zralosti byly přesvědčeny učitelky ve školce i paní doktorka z poradny (jedná se o stejnou, která má na starosti i nyní jeho školu). Uznávám, že je třeba zapracovat na tom, aby Martin udržel pozornost a nenechal se příliš rozptylovat. Nemyslím si, že by to byl zatím nějaký zásadní a nepřekonatelný problém. Nedávno jsem o tom s ním mluvil a od té doby ještě párkrát. Připustil, že ho paní učitelka občas napomíná, aby nekoukal kolem a soustředil se na práci. Řekl jsme mu, že je škoda být takhle nepozoný. Doporučil jsem mu, aby paní učitelku sledoval a poslouchal tak pozorně, jako sleduje televizi. Ačkoliv takový příklad a doporučení může působit zvláštně, myslím si, že mu Martin porozuměl. Od té dob mi už párkrát hlásil, že paní učitelku sledoval, jak televizi.

Výkyvy v Martinových výkonech jsou prostě realitou a čas ukáže, zda se to zlepší. Zde je ukázka jedné ze závěrečných prověrek z češtiny, v rámci které obdržel vůbec první čtyřku (celkově pak trojku).

Pár dní předtím přitom zvládnul mnou zadaný přepis v rámci domácího tréninku pouze s jednou chybou. Na rozdíl od školy na to měl asi víc času a možná i klidu.

Rovněž matematiku doma trénujeme, takhle bezchybně si poradil s řadou příkladů:

Malý Ondra si chce už taky hrát na školu. Dožadoval se taky zadání úkolů, takže je dostal. Ačkoliv bude teprve od září předškolákem, poměrně spolehlivě zvládá sčítání do 10. Zde je ukázka:

 

 Už se těšíme na prázdniny a na odpočinek od školy a školky. Doufám, že se nám kromě odpočinku podaří trénovat, aby Martin nejenom věci nezapomněl, ale případně se zlepšil především ve čtení a psaní. Byl bych rád, kdyby se cítil o něco jistější a mohl se věnovat poznávání nových věcí s chutí a nadšením.

Bylo úsměvné, když se v nedávné době Martina ptaly dvě sousedky, zcela nezávisle na sobě, jak se učí a jak mu jde škola. Když přiznal, že nemá jen samé jedničky, ale i dvojky nebo trojky, tak mu obě tvrdili, že to jejich táta měl jen jedničky. Potěšilo mě, jakou mám v domě pověst, i když i já sem tam přinesl horší známku nebo poznámku. Na druhou stranu jsem to nikdy Martinovi neříkal a rozhodně mu tím nechci stavět nějakou laťku. Když se na mne Martin po té informaci obdivně podíval, tak jsem jí potvrdil, ale vzápětí jsem sousedkám řekl, že to mají dnes v té škole asi složitější.

Letos jsme s první třídou zápasili víc než jsem původně čekal, ale byla to i nová zkušenost. Navíc měl Martin dvě poměrně dlouhé absence, kdy zameškal vždy více než měsíc. Doufám, že se to v příštím roce zlepší a Martin i já budeme jeho školu zvládat s větším přehledem a klidem.