"Tatííí, to byl terorista?" zeptal se mě Martin, když v televizi zaslechl zprávu o vystoupení známého tenoristy. Tak jsem mu vysvětlil rozdíl mezi tenoristou (mužem s vysokým hlasem, na rozdíl od hlubokého hlasu, tj. basu) a teroristou (mužem, který dělá teroristické útoky, např. klade bomby atd. - Martin si hned vybavil útoky na "dvojčata").
Obdobných situací s nějakými hláškami čí zkomoleninami zažíváme hodně. Na jednu stranu je to zábavné. Na druhou stranu je to vždy dobrá příležitost, abych něco klukům vysvětlil.
Tak například mi Ondra z ničeho nic hlásil, že kdybychom měli pejska, tak bychom ho museli chodit "vymenšit". Vysvětlil jsem mu, že psi se chodí vyvenčit.
Nedávno mi Martin zase vyprávěl o tom, jak hrál s klukama v družině fotbal. Dal dva góly a třetí "pečoval". Opět jsem mu vysvětlil, že gól se tečuje.
Vždy se nejdřív ujistím, zda se jen nepřeřekli nebo já nepřeslechl. Až když mi to několikrát zopakují, tak jim to vysvětlím.
Jiným případem je, když jim nějaké slovo nejde vyslovit. Před pár dny mě třeba překvapilo, jak Martinovi nešlo správně vyslovit jméno známeho agenta Bonda. Přes "Blond", "Vlond", "Vont", "Bolt" a ještě pár dalších výrazů jsme se nakonec dostali k tomu správnému jménu.
Takže je to jak zábava tak připomínka důležité role, které jako průvodci našich dětí životem máme, tj. uvádět je do tohoto světa.
Mimochodem před časem jsem Martina naučil hrát slovní fotbal. Říkal jsem mu, když má tak rád fotbal, tak ho naučím ještě nějaký jiný než s míčem. Od té doby ho hraje rád a skoro pořád, když je příležitost. Střídáme různé varinty, buď další slovo začíná na poslední písmeno předchozího nebo na poslední slabiku. Hlavně je to zábavná forma, jak rozšiřovat slovní zásobu. Jsem překvapený, kolik slov Martin zná a je schopen si je vybavit. Občas si nějaké to slovo vysvětlíme. Buď se ho ptám, zda použitému slovu rozumí nebo mu vysvětluji to, které jsem použil já. Vřele doporučuji.
Žádné komentáře:
Okomentovat