Ublinkaný konec týdne

Všichni říkají, že řádí nějaké žaludeční a střevní chřipky. Tak nás asi taky dostala. Stalo se to po třech dnech ve školce, kam kluci vyrazili téměř po měsíci našeho (tentokrát taky hlavně mého) střídavého marodění.

S klukama jsme ve čtvrtek odpoledne vyrazili na nákup. Kluci měli s sebou dalekohledy, abychom mohli pozorovat jarní přírodu (jejich legrační fotky budou samostatně). Vše se zdálo být v pořádku. V obchodě mi však najednou Martíněk opatrně říká, že se mi to asi nebude líbit, ale že... Já si nejdřív myslel, že chce na záchod, protože tím mě kluci (zvlášť Ondra) spolehlivě rozčilují. Ačkoliv se před obchodem ptám, zda potřebují vyčůrat, tak odmítají a pak se jim najednou začne chtít... Tak Martínek nechtěl čůrat, ale že je mu nějak špatně. A než jsem se stačil zeptat, zda bude blinkat, tak spustil... Rychle jsem zaběhnul pro sáčky, ale už bylo pozdě. Všimla si toho už i prodavačka a zavolala úklid... Martínek jen konstatoval, že to asi s tím špenátem ve školce "trochu přehnal", že si neměl přidávat... Pak měl chvilku starost, aby ho za znečištění obchodu nechytla a nezavřela policie... Tak jsme se pro jistotu chvíli schovávali. Já ho ujišťoval, že bych ho stejně nedal a pak jsem mu ukázal, že už to uklidili.

Chvíli jsem nevěděl, co dělat, protože nákup jsme potřebovali a byli jsem teprve na začátku. Vybavil jsem Martínka sáčkem a jelikož se zdálo, že se mu ulevilo, pokračovali jsme v nákupu pokud možno bez zbytečného otálení. Martínek to o pár dní později s úsměvem líčil babičce po skypu, že si "odložil náklad tak prudce, jako vypouštěly vrtulníky vodu" (myslel tím záběry z chlazení jaderného reaktoru v japonské Fukušimě).

Po příchodu domů se Martínkova nevolnost opakovala, naštěstí už celkem mírně a Martínek na to včas upozornil. Pak následovalo večer i v noci další dávení, které Martínek zvládal statečně.

Ondra byl v pořádku. Už v obchodě komentoval, že on ten špenát nejedl a je mu dobře. Cestou domů se snažil situaci dokonce i využít. Někdy jsem totiž zohlednil to, že některému s kluků nebylo dobře a mohl si tak vybrat pohádku. Takže Ondra někdy popotáhne a zkouší, že on, coby "nemocný", tentokrát vybere pohádku. Nyní pro změnu prohlašoval, že on je zdravý a v pořádku, takže vybere pohádku.

Snažil jsem se o hygienu a dezinfeci, i když vím, že už nás v podobných případech v minulosti podobná infekce stejně neušetřila.

Když jsem kluky ráno ve školce omlouval, dozvěděl jsem se, že nejsme jediní. A jelikož byl Ondra stále fit, tak jsem měl podezření, že problém byl možná skutečně ve špenátu. Navíc Martínek měl sice v pátek mírně zvýšenou teplotu a držel jsem ho na přísné dietě (tj. vodě po lžičkách), ale odpoledne mi už předváděl, jak je zdravý.

S ohledem na zkušenost jsem sebe i Ondru držel taky na dietě a pokud možno menších dávkách jídla (on Ondra toho poslední dobou stejně zase moc nesní).

V sobotu jsem si už začínal myslet, že je to za námi. Jenže večer spustil Ondra a bylo to prý velmi náročné a dramatické. My s Martínkem jsme u toho nebyli, protože jsme vyrazili na hokej (napíšu o tom snad v jiném příspěvku). Rychle jsme se vrátili domů. U Ondry to mělo nakonec horší průběh. Dávil se každou chvíli, do toho se nad tím rozčiloval nebo byl upřímně nešťastný, že už nechce, přesto vždy způsobně používal misku (zato předtím prý sice nevydal hlásku, ale vypouštěl gejzíry...).

Noc na neděli byla náročná a raději jsem stopnul i tu vodu po lžičkách, protože ani tu v sobě neudržel. V neděli jen ležel a skoro celou jí s horečkou prospal. Naštěstí dopoledne dávení přestalo a žíznivý Ondra mohl dostávat po lžičkách střídavě obyčejnou vodu a vodu s nějakým rozpuštěným přípravkem, který jsem ještě v sobotu večer zakoupil v lékárně. Nejprve chtěl víc, ale pak jsem ho naučil, že vždy dostane třeba po dvou písničkách v rádiu nebo něčem podobném. Takže poslušně počítal a až poté se dožadoval svojí vody. To bylo kolem poledne a později odpoledne opět usnul a spal dlouho. Vnímal jsem to jako dobré znamení, ale obával jsem se, že nebude chtít spát v noci. Večer se sice probudil, že už je "vyspanej" a cítí se líp. Sednul si s námi ke stolu, dokonce dostal několik piškotů. Jenže za chvíli se cítil unavený a po krátké hygieně brzo usnul.

V pondělí ráno působil o poznání líp, i když mě trochu vyděsil, když si po kousku rohlíku opět stěžoval na bříško a trochu se dávil. Možná ho však jen podráždila ta "slaná voda", kterou jsme nakonec už zrušili.

Tak snad už je to za námi. Mne sice taky pobolívá břicho, i když je to možná ze stresu, ale zatím nic. Doufám, že mě se to vyhnulo. Většinou podobné věci mívám jako poslední, až když obstarám děti...

Tak si snad už zase budeme užívat příjemného letního počasí.