Martínkovy levé nohy

Asi každý rodič si občas pomyslí, jak má geniální děti. Já sice kluky za nějak zvlášť geniální nepovažuji, ale myslím si, že jsou docela šikovní. Přesvědčují mě o tom každou chvilku. Občas mě však přesvědčují i o opaku.

Momentálně jsem nastydlý, takže jsem rád, když kluci moc nezlobí a jsou samostatní (samozřejmě v mezích možností - ono pověstné "tatííí" mi zní v uších každou chvíli).

Pořád je napomínám, aby chodili doma v bačkorách. Když jsem jim dnes chystal vodu do vany, chválil jsem je, jak si sami svlékli oblečení, špinavé spodky a ponožky dali do prádla a triko a tepláky složili v pokoji (teda složil je pouze pečlivější Ondra, i když je menší).

Pak jsem se Martínkovi podíval na nohy...








Udiveně jsme se zeptal: "Co to je?"

Martínek se na mne podíval a odpověděl: "Když já jsem zrovna jiné nenašel."

Místo hubování jsem se rozesmál a "za trest" mi musel pouze zapózovat při fotografování. Dvě různé boty a navíc obě levé. Jak blbnuli s Ondrou, samozřejmě bez bačkor, tak je někam zašantročili. Na druhou stranu musím uznat, že u nás je to momentálně ještě o něco divočejší než jindy (ti, co znají skutečný "normální stav", se určitě nad takovou hláškou usmívají). Snažím se klukům trochu upravit jejich pokojíček. Aby tam budoucí školák měl víc místa a vůbec, aby to tam měli hezčí a naučili se o něj líp starat. Pro nás tři chlapi se spoustou věcí je to přece jen trochu běh na dlouhou trať, ale začali jsme...