"Tatíí, jak se jmenuje ta nejvyšší škola?" zeptal se mě nedávno Martínek v obchodě u mléčných výrobků.
"Jak to myslíš, ta nejvyšší?" nechápal jsem jeho otázku.
"No přece ta nejvyšší, která se dá vystudovat," upřesňoval Martínek.
"Myslíš vysokou školu?"
"No a jak se to řekne jinak? Tam, co jsi studoval ty a pracuješ tam," pokračoval Martínek.
"Aha, ty asi myslíš univerzitu," konečně jsem pochopil, kam svými dotazy mířil.
"Ano, to je ono. Univerzitu," řekl spokojený Martínek a hned pokračoval: "Tak až vystuduju tu univerzitu, tak budu jezdit s traktorem a budu mít svojí farmu!"
"Tak to bys měl asi studovat Zemědělskou univerzitu," snažil jsem se smysluplně reagovat.
"To je jedno," překvapil mě Martínek. "Prostě až vystuduju univerzitu, tak budu jezdit s traktorem a budu mít svojí farmu."
A teprve pak mi to došlo! Už několikrát jsem mu v minulosti řekl, že má na něco dost času a že nejprve má vystudovat. Překvapil mě, jak vážně to zatím bere. Uvidíme, jak dlouho mu to vydrží. Vždyť nastupuje teprve do 1. třídy.
Žádné komentáře:
Okomentovat