Zvídavé období kluků pokračuje, takže o zážitky není nouze. Samozřejmě zde můžu zachytit pouze jejich zlomek.
Cestou z pošty na nákup řešil Martínek otázku peněz. Už nějakou dobu je to jeho docela oblíbené téma. Možná o tom napíšu samostatně. Hraje si na obchod. Ptá se mě, co kolik stojí. Zajímá ho, zda jsme bohatí nebo chudí. Ptá se, odkud se berou peníze v bankomatu. A nejraději vyrábí a vystřihuje vlastní peníze, které pak pro potěšení rozdává. Na jednu stranujeho zájem vítám, na druhou stranu jej trochu krotím. Kromě jiného mu říkám, aby si ještě o peníze starost nedělal, že zatím s nimi hospodařím já. Taky odmítám, aby si se skutečnými penězi hrál. Na druhou stranu jsem mu už kolikrát peníze svěřil, aby něco zaplatil (samozřejmě pod mým dohledem) a vrácené mi zase vrátil. Sice měl období, že se na mně nebo na někom blízkém dožadoval, aby si vrácené peníze mohl nechat, ale to teď pominulo.
Takže cestou z pošty prohlásil, že by bylo fajn, kdyby z nebe padaly peníze. Já na to, že by to moc fajn nebylo, protože pak by ztratily svojí hodnotu. Vlastně by se za ně nedalo nic koupit, protože lidé by je nedostávali za to, že něco udělají, ale prostě by jen čekali, až jim spadnou z nebe. Samozřejmě to bylo na malou hlavičku trochu složitější, tak jsem zvolil jednodušší argument. Kdyby totiž padaly kovové mince, mohlo by to lidem ublížit. Tohle téma jej zaujalo a hned jsem čelil kanonádě otázek, co by taková padající mince mohla způsobit. Chytnu se i malý Ondra. Jednak zda by mohla zranit nebo dokonce zabít (kluci se dotazovali na nejrůznější zranění, věk lidí a různá zvířata) a hlavně, co všechno by mohla prorazit (tady kluci pro změnu trénovali znalost nejrůznějších materiálů a jejich pevnost).
Po malé chvilce oddechu mi Martínek položil důlěžitou otázku: "Tatíí, co je na světě nejdůležitější? Být bohatý a mít hodně peněz nebo vybrat si správnou holku?"
Jen na chvíli jsem se zamyslel a odpověděl jsem: "Myslím si, že nejdůležitější na světě je být dobrým člověkem."
Byla to pěkná chvilka a měl jsem pocit, že odpověď byla na místě. Odhlédnu od toho, že kdejaký šťoural by možná namítal, co to znamená "být dobrým člověkem"? Martínek se na mne podíval a vypadal spokojeně. Zřejmě jsem v jeho očích nezklamal a odpověděl na další z jeho zvídavých a přitom důležitých otázek. Kéž by mi/nám to vydrželo, jak ta důvěra v kladení otázek, tak i moje schopnost na ně odpovědět.
Ta vážnější chvilka trvala jen mžik a už se ozval Ondra: "Tatííí, proč zloději kradou?"
Sotva k němu otočím hlavu, ozve se z druhé strany Martínek: "Tatíí a proč policajti stráží?... A proč vojáci bojujou?"
Ondra: "A kolik je osm a osm?"
A kanonáda dotazů zase pokračovala...
Žádné komentáře:
Okomentovat