První zoubek venku... a ztracen

Když se dnes při ranním čištění zubů objevilo u Martínka trochu krve a díval jsem se mu do pusy, zjistil jsem, že se mu za dlouho hýbajícím se zoubkem klube zoubek druhý.



Zatímco byl Martínek ve školce, domluvil jsem se s dětskou zubařkou, že můžeme hned přijít. Do školky jsme vzali kolo, na kterém jezdí rád a správně jsem odhadnul, že to vše bude s kolem zvládat líp.

A skutečně. Přestože z ordinace se ozýval zvuk zubní vrtačky a kvílení malého dítětě, utěšoval Martínek ještě nějakého menšího kluka, ať se nebojí. Jeho mamince pak vykládal, jak je statečný a nebojí se ani injekce. Že však často kňourá kvůli kdejaké blbosti, tím se už nepochlubil. V čekárně jsme s Martínkem ještě stačili probrat, co je to kartička zdravotní pojišťovny, byrokracie a proč jsme všichni evidovaní. Tohle téma unaveného Ondru v kočárku spolehlivě uspalo.

V ordinaci se ukázalo, že jsme už známá firma. Sotva se Martínek usadil do křesla, sestřička hlásila, že to jsem my s tou Lady Gaga (tím narážela na příhodu, jak její písničku při minulé kontrole Martínek poznal v rádiu, jak jsem to zmínil zde).

Vše proběhlo v klidu a rychle. Martínek byl opravdu statečný a nevydal ani hlásku. Na zoubek dostal takové pěkné pouzdro na krk. Jenže tam to začalo. Mám na mysli povídání o nějaké "zoubkové" nebo "zubní" víle. Já na takovéhle věci prostě nejsem. Myslím si, že děti nijak neochuzuju tím, když jím říkám, že i o Vánocích si lidé dávají dárky mezi sebou a s odkazem na Ježíše, kterého my křesťané vnímáme jako dar největší, pak říkáme, že jsou od Ježíška. Každopádně Martínek zpozorněl, asi jako každé dítě, které se právě dozvídá o nějakém způsobu, jak něco dostat. Opět jsem ho upozornil, že skoro každý den něco dostává, takže je skoro jedno od koho. Ale ten příběh ho zaujal, takže trval na tom, že to zkusí (tj. dát si zoubek pod polštář a čekat, co se bude dít).

Pro splnění reportérské povinnosti pro ty, co u toho "vzácného okamžiku" nemohli být, přidávám fotky.







To já jsem si spíš po nějaké chvíli vzpomínání (přiznávám, že mi to chvilku trvalo) vzpomněl na to, když jsme u Martínka první zoubek objevili. Jestli se nepletu, stalo se to mimo domov na soustředění se studenty, kam za mnou žena s půlročním Martínkem asi po dvou týdnech odloučení přijela na závěrečný víkend. Vzpomínám si, jak byla trochu zklamaná, že jsem si zoubku všimnul první já, když ona s ním byla pořád ;-). Rádoby humornou dokumentaci Martínkova prvního zoubku najdete v naší staré fotogalerii na rodina.cz.

Kluci mě pak doprovodili pro změnu k mojí praktické doktorce. Mezitím se Ondra vzbudil, tak se mu Martínek chlubil tím, co Ondra prospal.



Martínek se nechlubil jenom Ondrovi, ale opět skoro každému. Navíc sestřička u mojí doktorky opět spustila o "zoubkové víle". Martínek přes moje napomínání stále otevíral krabičku se zoubkem, aby se pochlubil.

Doma mě pak Martínek pobavil. Opět spekuloval o "zoubkové víle" a já mu říkal, že to se jenom tak říká. Uzemnil mě však tím, že to říkala doktorka a on že doktorkám prostě věří :-).

Jenže vrcholem všeho bylo, když jsem chtěl krabičku se zoubkem i pro tento blog vyfotit. Zjistil jsem totiž, že krabička je prázdná. Martínek se se zoubkem tolik chlubil, až ho někde prostě ztratil. Naštěstí jeho reakce nebyla tak dramatická, jako jsem se obával. Jak už jsem psal, poslední dobou fňuká kvůli každé hlouposti, často opakuje, jak je k ničemu atd. Tak jsem sice prohlásil, že jsem mu říkal, aby si s krabičkou tolik nehrál a pořád jí neotevíral, ale taky jsem hned řekl, že je to přece jedno, že to byl jen zoubek, který navíc ani nepotřebuje, protože mu roste nový. Martínek celkem klidně přitakal. Já jsem sice ještě projevil účast tím, že jsem se byl podívat na chodbě, zda-li tam malinký zoubek někde neleží, ale samozřejmě to bylo marné. Nakonec bylo štěstí, že jsem ho nepodporoval v nějaké velkoleposti této události a nestavěl jsem vše na této "zoubkové relikvii".

Zde je alespoň ta krabička :-)



Každopádně to není poslední zub, co mu vypadl. Takže uvidíme, jestli jej nakonec na nějakou vílu nenastražíme. Mimochodem já si matně vzpomínám, že mi zuby rostly nějak křivě. Jestli se nepletu, tak ty první mi jedním vrzem vytrhala paní doktorka. Žádná pieta to nedoprovázela a já jsem určitě o nic nepřišel (teda kromě prvních zubů a iluzí o zubařích).


Poznámka (říjen 2012): Protože jsme si se zoubkami a "zoubkovou vílou" užili ještě docela legraci /a další nás v brzké době čeká, protože nyní přišel na řadu mladší Ondra, kterému se kýve první zoubek/ přidal jsem pro lepší orientaci štítek zoubková víla.