Před šesti lety...

Před šesti lety bylo 24. dubna v sobotu, stejně jako letos. Je fakt, že 24.4.2004 je docela pěkně zapomatovatelné datum (i když Číňan by se mu asi zdaleka vyhnul pro příliš velký výskyt číslice čtyři, která je považována za nejhorší a údajně se vyslovuje velmi podobně jako slovo "smrt", proto v čínských domech leckdy ani nenalezneme 4. patro atd.). My jsme však na čísla příliš ohled nebrali. Myšlenka, že bychom si tento den s Lenkou "slíbili lásku, úctu a věrnost" (jak jsme podle znění manželského slibu uvedli i do svatebního oznámení), vznikla o rok dříve. Možná, že moje vzpomínky nejsou tak přesné, ale už jsem jediný, kdo o tom může vyprávět. Vzpomínám si, že začátkem roku 2003 jsme spolu mluvili o naší budoucnosti. Řekl jsem, že jsem v ní poznal dobrou ženu (uznávám, že mi to trvalo déle než jí) a že si jí rád vezmu. Ne však letos (tj. 2003), ale příští rok po Velikonocích (24.4. byla druhá sobota po Velikonocích). Už si nepamatuju, zda jsem to řekl zrovna takhle a případně proč jsem to tak řekl. Vím jen, že to se mnou moje budoucí žena neměla zrovna jednoduché...

Svojí láskou a oddaností (ilustrační foto je z výletu na moravské poutní místo Hostýn v červenci 2003)...



... i mne, který si z domova a nevydařených vztahů svých rodičů odnesl velkou skepsi a nedůvěru k partnerským vztahům, přesvědčila o tom, že jsem nalezl tu správnou ženu pro život.

Když jsem v roce 2001 byl v kostele na svatbě mého kamaráda, tak jsem odcházel hodně smutný. Uvažoval jsem, zda vůbec někdy budu schopný s plnou vážností, před Bohem i před lidmi, vložit svojí důvěru a budoucnost do něčích rukou a složit svatební slib. Netušil jsem, že ho v tomtéž kostele budu za tři roky pronášet zcela dobrovolně a rád.

"Já, Martin/Lenka, odevzdávám se Tobě, Lenko/Martine, a přijímám Tě za manželku/manžela. Slibuji, že Ti zachovám lásku, úctu a věrnost, že Tě nikdy neopustím a že s Tebou ponesu všechno dobré i zlé až do smrti. K tomu ať mi pomáhá Bůh. Amen."

Netušil jsem však také, že naše manželství bude tak krátké a že za další čtyři roky téměř přesně na den bude ve stejném kostele tentýž kněz, který byl svědkem našeho svatebního slibu, vést poslední rozloučení s Lenkou.

Oba obřady, svatební i pohřební, provázela biblická Chvála ženy statečné ze závěru knihy Přísloví (31. kapitola, verše 10-31). Můj oblíbený text, aniž bych přesně věděl proč. Jen si vzpomínám, že poprvé jsem si ho zřejmě vybral v polovině 90. let, kdy jsem byl v létě na English campu, pořádaném Církví bratrskou ve splupráci s americkými lektory. Trochu jsem tam provokoval tím, že můj verš, který jsme si měli vybrat a napsat na triko, se některým nezdál být zase až tak moc zbožný ("A virtuous woman who can find? For her price is far above rubies.").

"Ženu statečnou kdo nalezne? Je daleko cennější než perly.
Srdce jejího muže na ni spoléhá a nepostrádá kořist.
Prokazuje mu jen dobro a žádné zlo po celý svůj život.
Stará se o vlnu a o len, pracuje s chutí vlastníma rukama.
Podobna obchodním lodím zdaleka přiváží svůj chléb.
Ještě za noci vstává dát potravu svému domu a příkazy služkám.
Vyhlédne si pole a získá je, z ovoce svých rukou vysází vinici.
Bedra si opáše silou a posílí své paže.
Okusí, jak je dobré její podnikání. Její svítilna nehasne ani v noci.
Vztahuje ruce po přeslenu, svými prsty se chápe vřetena.
Dlaň má otevřenou pro utištěného a ruce vztahuje k ubožáku.
Nebojí se o svůj dům, když sněží, celý její dům je oblečen do dvojího šatu.
Zhotovuje si přikrývky. Z jemného plátna a šarlatu je její oděv.
Uznáván je v branách její manžel, když zasedá se staršími země.
Zhotovuje plátno na prodej a pásy dodává kupci.
Síla a důstojnost je jejím šatem, s úsměvem hledí vstříc příštím dnům.
Její ústa promlouvají moudře, na jazyku mívá vlídné naučení.
Pozorně sleduje chod svého domu a chleba lenosti nejí.
Její synové povstávají a blahořečí jí, též její manžel ji chválí:
"Statečně si vedly mnohé dcery, ale ty je všechny předčíš."
Klamavá je líbeznost, pomíjivá krása; žena, jež se bojí Hospodina, dojde chvály.
Dejte jí z ovoce jejích rukou, ať ji chválí v branách její činy"

Dodnes si vzpomínám, jak jsem toto čtení na svatbě četl rád (z ekumenického biblického překladu) a při slovech "ty je všechny předčíš" jsem udělal malou přestávku a podíval jsem se na Lenku...




Netušil jsem, že Lenka svojí statečnost bude muset prokázat takovým způsobem. Byla mi dobrou manželkou a výbornou mámou našich dětí. Jsem velmi vděčný za těch několik let, které jsme mohli strávit spolu.

Pravdou je, že se mi moc nedaří držet se toho, co jsme vybrali jako obrázek na naše svatební oznámení (je to kombinace dvou kreseb Vladimíra Jiránka). Snažím se o to i proto, že naše krátké manželství přineslo své plody i v podobě dvou šikovných kluků.