Martinovy Marnosti

Martinovy Marnosti


Marnost nad marnost, všechno je marnost. K čemu je člověku všechno to pachtění?
Spisování mnoha knih nebere konce a mnohé hloubání unaví tělo.
(biblická kniha Kazatel)

čtvrtek 8. dubna 2010

Další malý cyklista

V úterý bylo konečně pěkné počasí a vhodná chvíle na to, abychom s Ondrou vyzkoušeli jeho nové kolo. Nejdřív to vypadalo, že bude třeba dlouhý trénink a párkrát se Ondra zatvářil jako že to nepůjde. Zhruba po půlhodině tréninku a mírném kopečku v sobě Ondra objevil radost ze šlapání. Udělal mi radost, jak rychle to zvládnul. To jsem ani nečekal. Odpoledne už pěkně šlapal sám (samozřejmě s mírnou pomocí, když to bylo třeba).









Ve středu jsme na kole doprovodili Martínka do školky (zase to po více než týdnu absence zkoušíme). Byl to pěkný pohled, jak Martínek Ondru povzbuzoval, chválil a podle potřeby mu pomáhal.



Ve středu odpoledne jsme podali přihlášku malého Ondry do školky. Připadá mi malý a ještě se ten lumpík ani nenaučil říkat si na nočník nebo na záchod. Na druhou stranu představa, že by tam byl společně se starším bráchou, mi připadá zajímavá. Už dnes se Ondra tváří smutně, když Martínek jde do školky a tváří se, že by tam s ním rád zůstal. Tak uvidíme, jak to zvládneme. Taky jsem přitom vzpomínal, jak jsem podával přihlášku Martínka před dvěma lety. To jsem ještě neproškrtával všechny kolonky vyhrazené pro maminku, ale situace už byla hodně špatná. Ve středu večer mě kluci opět doprovodili na chirurgii a bohužel jsme tam nebyli naposledy.

Jinak čerstvý cyklista zjistil, že i na kole s kolečky se může spadnout. Do té doby stále opakoval, jak pěkné kolo má, jak hezké jsem mu koupil. Po dvou pádech za sebou pro změnu říkal, že se bojí, aby nespadnul.

To Martínek na kole jezdí moc rád. Po každém pádu volá, že se mu nic nestalo a stále zkouší, co všechno s kolem jde dělat. Zato hned v úterý, když na nás čekal před přechodem, o kousek dál řidička najela s autem na chodník, aby se připravila a najela do garáže. Bylo to však směrem k němu a velké auto, takže Martínek se hodně vylekal. Sice se pohotově schoval za sloupek, ale pak plakal, že se bál, že ho paní zajede a ještě večer si na to vzpomněl a opět plakal. Nevím přesně, zda se něco neděje, ale poslední dobou je o něco víc uplakaný a stále se chce mazlit. Ani do školky se mu nechtělo, že by prý byl raději s námi doma. Večer mi vyprávěl, že kromě maminky na nebíčku by chtěl maminku, která by byla živá a byla by tu s ním. Nevím, zda je to reakce na něco ve školce nebo prostě jen tak na něj přišel smutek, tak jako přijde čas od času na každého, kdo ztratil někoho blízkého. Ostatně jsem byl dnes zase na pokraji sil, když po dvou dnech ve školce se u něj objevily zase (zatím snad jen drobné) střevní obtíže. Zajdu se zeptat za naší dětskou doktorkou, zda nějak neposílit imunitu v této oblasti. Pokud však noc i ráno budou klidné, půjde zase do školky. Samozřejmě tam může být i nějaký vliv psychiky. Však uvidíme...

Prostě sluníčko a teplo je fajn, ale starostí je pořád docela dost. Každopádně v tomto příspěvku jsem se chtěl především podělit o radost nad šikovným malým cyklistou, který se nám z Ondry tak rychle vyklubal.

PS: A to jsem si dnes večer ještě přece jen trochu zlepšil náladu dobrou polévkou zelňačkou, které jsem však udělal nějak moc, a taky výbornou vajíčkovou pomazánkou.

6 komentářů:

  1. Jste kluci šikulky, Ondra fakt rychlostí překvapil, asi mu pomáhá že Martínek už jezdí a chtěl by být jako starší brácha.
    Přidávám odkaz na mňamózní zdravou polévku.
    Třeba někdy přijde vhod. http://helaovecka.blogspot.com/2010/03/fakt-stoji.html

    OdpovědětVymazat
  2. Ahoj Martine, kluci jsou moc krasni a sikovni,vymenili jsme si par komentaru u Diny ohledne meho tatky (hledani nove pritelkyne), jestli si vzpominas. Nakukuju k Vam casto, jak vse zvladate a pred Tebou smekam. Pokud Ti to nevadi,chtela bych se Te na neco zeptat. Vim, ze jsi verici a zajimalo by me jak se divas na to, ze Vam ten nahore vzal Lenicku? Vis jen me zajima ten pohled, kdyz zemrela mamka tak mi nase znama rikala at se modlim,ale ja si rikala a sakra proc??? kdyz mi ji vzal, tak mam jeste dekovat? Doufam, ze to neberes osobne, jen me zajima Tvuj pohled, treba mi i trosku pomuze, porad se s tim nejde nejak vyrovnat. Precetla jsem cely Tvuj blok, Lenka je moc sympaticka, videla jsem jeji fotku. Jeste jsem se chtela zeptat, kdyz byla podruhe tehotna, uz jste vedeli o te nemoci? Prijde mi, ze odesla hrozne brzo po Ondraskove narozeni...casto na ni myslim, mam take dve malicke deti a pocit ze je opustim..a nemuzu s tim nic delat je nepopsatelny. Mari

    OdpovědětVymazat
  3. Teda koukam jak je Ondra sikovnej :) Nedavno jsme nasi Agnes(za chvilku 3 roky) poridili taky a ta na nem popojizdi i dve slapnuti po zahrade. A to jak si kluci pomahaji je proste uzasny :)

    OdpovědětVymazat
  4. Jste velkým povzbuzením pro nás ostatní jak zvládáte každodenní situace, které nejsou vždy jednoduché. Myslím na vás a modlím se o Boží požehnání a sílu pro Vás.
    Vaše teologické úvahy moc ráda čtu a vedou mně k zamýšlení….

    OdpovědětVymazat
  5. Dobrý den, náhodou jsem narazila na váš blog a obdivuju vás, jak to krásně zvládáte. K těm Martínkovým střevním potížím, zkuste preventivně nějaká probiotika, já dávám Biopron, nebo Multi tabs - Imunno Kid.

    OdpovědětVymazat
  6. Mari, já tu diskuzi u Diny četla a byla jsem moc ráda, že ti názor Martina a ostatních otevřel oči. Moc si tě za to vážím, že jsi se na vaší situaci dokázala podívat jinak. Martin popisuje celý Lenky příběh ve svých textech, jsou přímo tady na blogu, je to moc smutné čtení.

    OdpovědětVymazat