Domácí jarní zahrádka nám již dávno odkvetla, když jsme se v polovině dubna rozhodli zkusit štěstí i na venkovní zahrádce. Původně jsem se chystal jen zkusit ořezat pár ovocných stromů, ačkoliv tomu moc nerozumím a knihu, kterou jsem si na začátku zimy připravil, jsem někde doma úspěšně zahrabal. Kluky odnášení ořezaných větviček moc nebavilo, i když se těšili, že si na nich večer opečeme buřtíky. Asi přeskočením jedné generace (tedy mne) zdědili chuť hrabat se v hlíně a něco sázet. Souhrou několika okolností a hlavně údajnou nenáročností padla volba na cibuli. Ačkoliv mě třeštila hlava kvůli zánětu dutin (jak se po víkendu při návštěvě doktorky ukázalo), v rychlosti jsem nachystal příslušný záhonek (pokrytý fólií, kde kdysi dávno rostly jahody). Kluci vybírali kořinky, já trochu pohnojil a mohli jsme začít sázet.
Je fakt, že kluky vybírání kořínků zase tak moc nebavilo a raději sbírali žížaly. Škoda, že nerybaříme.
Sázení je bavilo a šlo jim dobře. Snad dobře pochopili, že cibulky je třeba sázet pečlivě a správně, tj. výhonky nahory.
Zahradničení je fuška a času se nám nedostávalo, takže větší část záhonu jsem musel dosázet sám.
Tak jsem zvědavý, zda se nám něco urodí a zda budeme mít chuť a sílu, zasadit něco zase příště.
Žádné komentáře:
Okomentovat