Když jsem na Zelený čtvrtek večer ukládal unavené a spokojené kluky do postele, připomínali jsme si, jak jako Ježíš pomáhali při umývání nohou. Martin to komentoval slovy: "My jsme takoví Ježíškové."
Po chvíli dodal: "A ty jsi, tatíí, Bůh."
"Jak to?" zeptal jsem se překvapeně.
"Protože nás vychováváš jako Bůh," odpověděl Martínek. Byla to zajímavá reakce. Myslím si, že původně měl Martin na mysli to, že oni jsou "Ježíškové" a já jsme jejich táta, tedy "Bůh".
Druhý nebo třetí den jsem se Martina zeptal, jak to tehdy myslel s tím, že jsem jako Bůh
"Myslel jsem, že nás jako Bůh chováš," odpověděl a měl asi na mysli "vychováváš".
Po chvilce však pokračoval: "No, ale jako Bůh tak docela nejsi...
Bůh nenadává, ty ano...
Bůh necáká vodu z vany, ty ano." /Rozhovor se odehrával v koupelně, zrovna když jsem se sprchoval./
Na odchodu /z koupelny/ se ještě mezi dveřmi otočil a doplnil svojí další výhradu: "Bůh nepoužívá vařečku, ty ano." /Jen doplňuji, že to je už trochu mýtus, neboť vařečku jsem nepoužil už dlouho, jen její stín a hrozba jsou zřejmě stále přítomné./
Žádné komentáře:
Okomentovat