Martinovy Marnosti

Martinovy Marnosti


Marnost nad marnost, všechno je marnost. K čemu je člověku všechno to pachtění?
Spisování mnoha knih nebere konce a mnohé hloubání unaví tělo.
(biblická kniha Kazatel)

sobota 14. dubna 2012

Tatí, ty jsi Bůh... ale jako Bůh tak docela nejsi

Když jsem na Zelený čtvrtek večer ukládal unavené a spokojené kluky do postele, připomínali jsme si, jak jako Ježíš pomáhali při umývání nohou. Martin to komentoval slovy: "My jsme takoví Ježíškové."

Po chvíli dodal: "A ty jsi, tatíí, Bůh."

"Jak to?" zeptal jsem se překvapeně.

"Protože nás vychováváš jako Bůh," odpověděl Martínek. Byla to zajímavá reakce. Myslím si, že původně měl Martin na mysli to, že oni jsou "Ježíškové" a já jsme jejich táta, tedy "Bůh".


Druhý nebo třetí den jsem se Martina zeptal, jak to tehdy myslel s tím, že jsem jako Bůh

"Myslel jsem, že nás jako Bůh chováš," odpověděl a měl asi na mysli "vychováváš".

Po chvilce však pokračoval: "No, ale jako Bůh tak docela nejsi...
Bůh nenadává, ty ano...
Bůh necáká vodu z vany, ty ano." /Rozhovor se odehrával v koupelně, zrovna když jsem se sprchoval./

Na odchodu /z koupelny/ se ještě mezi dveřmi otočil a doplnil svojí další výhradu: "Bůh nepoužívá vařečku, ty ano." /Jen doplňuji, že to je už trochu mýtus, neboť vařečku jsem nepoužil už dlouho, jen její stín a hrozba jsou zřejmě stále přítomné./

Žádné komentáře:

Okomentovat