Pořád dokola

Tak se v těch drobných zdravotních problémech točíme pořád dokola. Průběh Martinových neštovic byl mírný a Ondra to od něj skutečně nechytil. Navíc po nabídce babičky kluci strávili necelý týden v její péči, takže já měl poprvé po pěti letech několik dní bez kluků jen pro sebe. Po návratu byl už Martin skoro fit, jen se o něj trochu pokoušelo nastydnutí, tak jsme raději zůstali o Velikonocích doma. V pondělí večer se však najednou udělalo Martinovi špatně. Je fakt, že jsme ten den trochu cestovali, ale nebylo to zase nic až tak náročného a venku jsme taky moc nebyli. Proto to bylo zvláštní, zvlášť ten průběh. Tvrdil, že bude zvracet a že je hodně slabý, nakonec to řešila dávka sirupu proti horečce, po které se mu výrazně ulevilo. Jenže to se začalo opakovat a už v noci se k tomu přidala teplota (zhruba kolem 38, maximálně 38,5). V úterý jsme se domluvili s doktorkou, že dorazíme ve středu. Bylo zřejmé, že na Martina něco leze, ale nebylo to zase až tak akutní a o den později snad bude zřejmější, co se děje a jak to vypadá. Zatím se zhruba po šesti hodinách opakovaly ty stavy nevolnosti a teplota.

Jenže ve středu moc jasně nebylo. Pani doktorka jen potvrdila můj laický odhad, že se jedná o přesné opakování stavu, který předcházel neštovicím (zhruba dva až tři týdny před nimi, tehdy na to dostal antibiotika). Viditelné známky únavy, ale žádný konkrétní nález. Měl teploty, nikoliv vysoké horečky, které míval dříve. Navíc měl vysoké CRP (41). Byli jsme odesláni na ORL, protože si Martin opět stěžoval na bolest ucha, tentokrát druhého než minule. Nebyla to zase až tak intenzivní bolest, takže když nás na ORL nevzali, tak jsem ani tolik neprotestoval. Obecně tu na ORL panuje velmi špatná situace a uživil by se tu minimálně další doktor. Ve středu tam navíc ani Martinův doktor nebyl a ve druhé ordinaci mi řekli, že si mám zavolat odpoledne. Nakonec jsme uspěli na ORL v pátek, když jsme tam proseděli skoro celé dopoledne a už zhruba v 9:45 na dveře vyvěsili, že další příchozí pacienty do konce ordinačních hodin (tj. do 12) nevezmou.

Ondru jsme vyslali od středy do školky. Doma se už nudil a běhání po doktorech bylo alespoň snadnější. Nakonec tam však byl jen do oběda, protože kvůli mnoha nemocným (chyběla více než polovina dětí, prý tam mimo jiné řádí neštovice) se po obědě třídy slučovaly a jemu se nechtělo spát v jiné třídě, což celkem chápu. V pátek jsme si návštěvu doktorů zopakovali kvůli vyšetření na ORL a krevnímu rozboru. Po dlouhém čekání na ORL pan doktor konstatoval nedobrý stav Martinova ucha s tím, že se však nejedná o centrum problému, je to prý pouze reakce na něco, co se děje v těle někde jinde. Každopádně prý ještě není vyhráno, máme vyčkávat a v případě komplikací máme vyhledat pohotovost. Krevní obraz byl v pořádku, jen opět zvýšené CRP (32) a vysoká sedimentace (47/81). Raději jsme dostali antibiotika pro případ, že by se Martinův stav zhoršil. To se naštěstí nestalo, frekvence teplot a nevolností byla už ve čtvrtek minimální (pouze veer a v noci). V noci na sobotu dokonce spal už vcelku, takže i já jsem se konečně mohl trochu vyspat, přestože jsem byl unavený, tak mě vzbudilo několkero převalování, ale nakonec byl klid.

O víkendu jsme převážně odpočívali a byli raději doma, jen s Ondrou jsme byli na rychlém nákupu a malé procházce, při které jsme trénovali jízdu na kole bez koleček (o tom snad jindy).

Když už se zdá, že by Martin mohl být fit, tak v neděli se Ondrovi spustila silná rýma a teď, v pondělí ráno, slyším, jak tam ošklivě pokašlává. Samozřejmě, že je to i tím upršeným počasím, ale vyjdeme z toho někdy a budeme zase všichni tři fit, abychom každý mohli do svých "ústavů" (Ondra školka, Martin škola a já práce)? Dělám, co můžu a co umím a doufám, že až bude venku konečně dostatečně slunečno a po zimě nabijeme své "sluneční baterie", tak bude líp.