Ondra a jeho kostlivci

Možná si řeknete, že Ondra je ještě příliš malý na to, aby u něj někdo našel nějaké "kostlivce ve skříni". Opak je pravdou. Kostlivce má docela rád, ačkoliv se jich někdy sám bojí, ale to jen výjimečně.

Lámal jsem si hlavu nad tím, co mu koupit k svátku. Měl jsem možnost projít dvě hračkářství. Měl jsem nápad na dva dárky, ale nesehnal jsem je, resp. v tom provedení, ve kterém jsem je chtěl. Navíc ani ne před měsícem jsem s oběma klukama byl v obchodě, aby si něco vybrali. Výsledek nebyl o nic lepší, stejně si nakonec nechali něco vybrat ode mne.

Když už jsem byl celkem nešťastný, tak jsem si všimnul "párty kostlivců". Za necelých třicet korun jich byl plný sáček. Volný čas se mi krátil, takže jsem dlouho neváhal a koupil dva sáčky, dvě různé velikosti.

Byl jsem si vědom toho, že kupuji blbost. Byla to však blbost poměrně levná a navíc jsem si byl jistý, že Ondru potěší.

Naštěstí jsem se nemýlil. Ondra byl spokojený. Hlavně ho potěšilo, že je kostlivců tolik, takže je hned spočítal a výsledek poté oznamoval téměř každému, kdo nás potkal, resp. kdo mu gratuloval.



Navíc plno dárků dostal poté v sobotu, kdy k nám přijely dvě milé návštěvy od příbuzných z Moravy. Já sice moc na návštěvy nejsem, ale tentokrát mě opravdu potěšily. Byl jsem rád, že i kluci si opět uvědomili a alespoň chvíli užili, že mají ještě další příbuzné. Užili si to i přesto, že dva dni předtím oba lehli s horečkou a dostali antibiotika. Ondra po týdnu ve školce, Martínek zhruba po dvou týdnech, kdy chodil do školy a bylo zřejmé, že se v něm asi něco pere. Doktorka mě trochu uklidnila tím, že prý nejsme zdaleka jediní, kterým se vrací teplota a kašel. Prý je nějaký divný podzim...