Už mi to naše marodění leze na nervy. Mimo jiné se snažím, aby se kluci skutečně kurýrovali a odpočívali doma. Dokonce nám to teď vycházelo tak dobře, že jsme měli zásoby a v případě potřeby jsem měl alespoň na chvíli hlídání, abych je mohl zaskočit doplnit.
V podstatě jsme udělali jen jednu výjimku a ta byla vědomě naplánovaná. Nezvu Mikuláše a čerta k nám do bytu jako si to pamatuji ze svého mládí. Každý rok však s klukama jdeme na nějakou besídku, navíc je mají ve školce. Nebo jdeme alespoň na malou procházku ven. Letos o besídku ve školce Ondra kvůli nemoci přišel. O příchodu Mikuláše a hlavně čerta ve školce zřejmě trochu víc mluvili, takže se Ondra trochu těšil a taky trochu obával. Rozhodně nepatřím k rodičům, kteří by svoje děti strašili čertem nebo jinými bubáky a opakovaně klukům říkám, že jsou to jen převlečení lidé. Tedy není třeba se jich bát.
V pondělí k večeru jsme tedy spojili potřebný nákup s krátkou vycházkou a vyhlížením nějakého Mikuláše s čertem a andílkem. Pár jsme jich sice potkali, ale kluci se cítili poněkud zklamaní. Nevím, zda to bylo i tím, že to byly buď převlečené holky nebo ženy. Musím však uznat, že přístup jedné skupiny žen ve středním věku se mi líbil, protože bylo vidět, že to s dětmi umí a nepotřebují zbytečně strašit.
Když jsme už šli domů a kluci zrovna trochu brblali, že toho viděli málo, tak jsme zahlédli skupinku, která zrovna vyšla z jednoho baráku. Čert měl gumovou masku přes celý obličej a Ondra ho zahlédl už zdálky. Až mě překvapilo, jak se začal bát a po chvíli i plakat, přestože čert nic nedělal. Dokonce se musel na příkaz Mikuláše někam schovat a ani se k nám nepřiblížil. Kluci odříkali nějaké říkanky a dostali sladkou odměnu. Každopádně Ondra mohl být spokojený, že potkal "pořádného čerta".
Nemohu to nějak dokumentovat, neboť jsem neměl foťák a stejně jsem Ondru skoro celou dobu držel v náručí.
Alespoň jsme měli zážitek.
Žádné komentáře:
Okomentovat