Nedělní Den otců jsme nijak neprožívali ani nevzpomínali. Vždyť jsem tu psal, že jsem si už dostatečně užil květnový svátek maminek (viz zde). S klukama jsme si udělali pěknou procházku v Tróji kolem Vltavy.
Snad jen jedna veselá věc zaslouží zmínku. Už jsem tu psal (zde), jak jsme si při čtvrteční procházce povídali s Martínkem a jak ho zajímala otázka, jak pozná "hodnou holku", kterou by si mohl vzít za ženu.
V jednu chvíli se v neděli k tomuto tématu vrátil a povídal: "Stejně by mě zajímalo, jak poznám tu hodnou holku."
Šli jsme jen my dva, takže jsme měli chvíli jen pro sebe. Po chvíli se na mne podíval a s úsměvem mi řekl: "Víš, co? Pokud budeš ještě na živu, tak já ti tu holku přivedu a půjčím ti jí. Ty mi jí prozkoušíš a pak mi řekneš. Platí?"
Usmál jsem se a řekl jsem mu, že takhle to sice nechodí. Každopádně pokud budu moct, tak mu rád poradím a pomůžu.
Možná Martínka inspirovalo i to, že nyní ve zkouškovém období jsem víc mluvil o tom, že studenty a studentky zkouším.
Je mi jasné, že je to věkem a naší situací. Jsme na sebe odkázani víc než v jiných rodinách. Je mi jasné, že až bude větší, tak bude mít svojí hlavu jako každý. I když nebylo by špatné, pokud by se nám podařilo i později mít takový vztah, aby nám na pohledu a názoru druhého záleželo.
Tak jsem si alespoň říkal, co si může táta na "svůj svátek" přát víc, než takovou důvěru.
Nemyslete si však, že je to pořád taková idylka. Naopak mám poslední dobou zase pocit, že kluci příliš neposlouchají a jen vymýšlejí lumpárny. Pošťuchují se a každou chvíli jeden z nich přiběhne, přestože žalovníčky odháním. Někdy je to dost náročné. Na prázdniny se těším, ale nebude školka a bude míň možností hlídání, tak jsem zvědav, jak to zase přežijeme. Loňské prázdniny jsme si však užili nad očekávání dobře, takže uvidíme.
Žádné komentáře:
Okomentovat