Tatí, to jsem rád, že jsem se nenarodil jako holka!

"Tatí, to jsem rád, že jsem se nenarodil jako holka," říkal mi včera na procházce Ondra.

Ptám se ho: "A proč, prosím Tě?"

"Protože jsem se chtěl narodit jako kluk," předvádí Ondra neprůstřelnou dětskou logiku.

Já na to: "Tak to jsem rád, že se Ti to splnilo. I já jsme rád, že jsi se narodil jako kluk."

Martínek se zapojil do hovoru: "To mně je jedno, jestli bych se narodil jako kluk nebo jako holka. Hlavní je, že jsem se narodil a že jsem živej."


Dnes ráno jsem se na to Ondry ještě ptal a říkám mu: "Co bys dělal, kdyby ses narodil jako holka?"

"Říkal bych, Pane Bože, proměň mě v kluka," uzemnila mne Ondrova okamžitá odpověď.


Předpokládám, že nejde o projevy budoucího misogyna, ale spíš o uvědomování si vlastní identity. Přitom Ondra oproti Martínkovi projevuje víc "ženských vlastostí". Naproti hajdalákovi Martínkovi si Ondra vybírá oblečení a umí si ho dobře složit. Častěji trhá kytičky a oceňuje estetickou stránku věcí. Naopak Martínek reaguje leckdy až přecitlivěle... No je zajímavé a dobrodružné pozorovat ty děti a jejich rozdílnosti. Někdy si říkám, že je škoda, že jich neni víc. Jindy je jich až dost...

Každý večer děkuji za to, že mám dva šikovné kluky!