Opět doma s marodem

Zatímco v září a začátkem října jsme si užívali - každý víkend jsme někam vyrazili alespoň na den - v říjnu a začátkem listopadu trávíme víkendy v podstatě zavření doma. Bylo fajn, že alespoň první sníh jsme si mohli chvíli užít. Nejprve Ondrova spálová angína, další víkend pro změnu moje horečka a nyní znova Ondra. Ve čtvrtek, tedy po čtyřech dnech ve školce, si stěžoval na bolest v krku. Martin ho obviňoval, že si to jen vymýšlí, protože chce zůstat doma. Jenže noc na pátek ukázala, že Ondra opravdu není fit.

V pátek ráno jsem tedy odvedl Martina do školy. Pak jsem v rychlosti zaběhnul ke své doktorce, protože se mi sice zlepšily dutiny a průdušky, ale pro změnu mě zlobily hlasivky. Doktorka potvrdila,  že se to stává a doporučila mi "hlasový klid". Reagoval jsem, že je to složité, neboť přednáším a hlavně mám doma dvě malé děti. Doktorka ví, že jsem na ně sám, tak mi poradila, ať požádám o pomoc rodiče. Ty ale taky už nemám, odvětil jsem. Tak se alespoň budu snažit trochu šetřit, i když vím, že to prostě moc nejde. Alespoň jsem dostal nějaké další tipy, např. inhalace na oteklé hlasivky.

Poté jsme se domluvili s dětskou doktorkou a vyrazili jsme za ní s Ondrou. Po delším čekání v čekárně potvrdil test, že Ondra má opět v krku streptokoka, prý zdaleka nejsme jediný případ, kdy se to tak brzo vrátilo. Holt jsou ty mršky odolnější a odolnější. Takže Ondra vyfasoval další antibiotika a je zřejmé, že jsme museli zrušit nejenom víkendový program, ale minimálně další týden budeme muset být doma.

Proto jsme ještě od doktorky zašli nakoupit, abychom měli o víkendu z čeho vařit a co jíst.

Ondra nebyl zrovna fit a v pátek večer začal víc kašlat a chraptět. Naštěstí v sobotu se to zlepšilo, přesto jsem trval na tom, aby zůstal v posteli. Jelikož si chtěl Ondra hrát s Martinem a ležet ho moc nebavilo, tak jsem zrovna moc neměl nějaký "hlasový klid", ale zvládli jsme to.

Alespoň jsem čas využil k ostříhání kluků, což už bylo potřeba. Potřeba je samozřejmě plno dalších věcí, ale zdraví máme jen jedno, takže leccos bude muset počkat.

Myslím si, že z fotek není znát, že by kluci nějak zvlášť "trpěli". Naopak jsou doma spokojení. Nejvíc ta domácí izolace asi vadí mně. Snad to nebude trvat dlouho.