Nedávno mě překvapilo, jaký je to velký hráč a znovu potvrdil, jak dobrou má paměť. Hráli jsme slovní fotbal ráno cestou do školky, pokračovali jsme i při převlékání. Pak mi Ondra řekl slovo "basa" a rozloučil se s tím, že budeme pokračovat, až ho vyzvednu po obědě.
Když se pak odpoledne ve školce oblékal, z ničeho nic mi řekl, že "basa" bylo jeho poslední slova a že já jsem na řadě. To mě skutečně překvapilo. A nezůstalo jen u toho. Po chvilce mi opravil nějaké slovo, že jsme ho použili už ráno.
Přitom já jsem ho moc nešetřil, i když jsem se snažil používat taková slova, která končí na souhlásky. Naopak některá slova mi musel vysvětlit, pokud je chtěl použít. Přitom jsem si užil dost legrace. Tak jsem se třeba dozvěděl, co je slovo "šic" (prý když dělá takhle rukou na myš a odhání jí) nebo "kák" (prý výsledek, když si prdne do kalhot). Obojí jsem uznal na rozdíl od složených slov "no a" nebo "nad tím" a vysvětlil jsem Ondrovi, že se nejdená o jedno slovo.
Během pobytu doma projevil Ondra zájem o osmisměrky. Sice neumí číst ani psát, já zatím ani nechci, aby to trénoval, ale vyhledávat stejná slova ho baví. Klasické osmisměrky, které jsem před časem koupil Martinovy, se ukázaly být příliš těžké (i pro Martina), i když nějaká slova našel. Tak jsem mu vyrobil lehčí verzi. V podstatě se jednalo jen o "dvousměrku", protože slova jsem psal jen zleva doprava a shora dolů. Na závěr nevyšla žádná tajenka, tolik času jsem se s tím zase piplat nechtěl. Radost z vyřešeného úkolu byla pro Ondru dostatečnou odměnou.
Na jednu stranu je zřejmé, že Ondra je velmi šikovný a i díky staršímu bráchovi toho umí víc než on v jeho věku. Na druhou stranu poslední dobou intenzívněji uvažuji nad jeho případným nástupem do školy. Donedávna jsem o tom neměl téměř pochyb, vždyť šikovný je více než dost. Přece jen však přemýšlím o tom určitém tlaku a drilu, který zvlášť v některých školách panuje a který třeba s Martinem prožíváme víc, než jsem s představoval. Mám pocit, že Martin se s věkem zřejmě lepší a horší známky ho stále spíš motivují k tréninku. Ondra sice působí jako emocionálně odolnější - je to dáno nejenom geneticky (zřejmě je víc po manželce), oproti Martinovi nezažil tak silný emocionální otřes v útlém věku, neboť si zřejmě vytvořil silnější vazbu se mnou - jenže mi připadá mnohem víc hravější a neposednější.
Možná by nějaká alternativnější podoba školy byla vhodnější, jenže i z technických důvodů mi to zatím přijde obtížně realizovatelné. Navíc má už nyní ve škole, kde je také Martin, několik kamarádů ze školky. V příštích dvou měsících nás čeká rozhodování a porady, tak uvidíme. Ono to uteče poměrně rychle a nakonec bude rozhodnutí stejně hlavně na mne. Zatímco ještě před nedávnem byly trendem odklady školní docházky, Martin má třeba spolužáka o rok a půl staršího. Nyní, s příchodem silných ročníků, se stávají trendem "přípravné třídy", ale to mi přijde trochu jako ztráta času.
Žádné komentáře:
Okomentovat