Máme zřejmě věští tendenci kritizovat, napomínat, prostě sledovat spíše to, co nám vadí, co považujeme za nesprávné, za špatné. Stačí třeba jen sledovat večerní zprávy a dostaneme takovou dávku negativních informací a emocí, že pak snadno můžeme podlehnout představě, že žijeme ve špatném světě, kde se dějí především špatné věci. Ani se nedivím, že mnozí lidé se zprávám, novinám a dalším médiím raději vyhýbají.
Myslím si, že nám chybí dobré zprávy. Mnohdy i mezi křesťany se setkáme mnohem víc s kritikou a nespokojeností, třeba i s pomluvami. Zapomíná se, že podstatou křesťanské zvěsti je evangelium, což je v překladu "dobrá zpráva".
Nyní mi však nejde jen o ústřední dobrou zpávu/evangelium křesťanů, ale obecně o oslabení naší pozornosti na dobro a dobré kolem nás. Proto se mi líbila pasáž z českého překladu knihy biblických zamyšlení vrchního britského rabína Jonathana Sackse. Kniha se jmenuje O svobodě a náboženství (vydalo Nakladatelství P3K v Praze 2008, odkaz ZDE). Když se Sacks zamýšlí nad úvodními kapitolami první biblické knihy, 1. knihy Mojžíšovy, kde se mimo jiné píše o tom, jak Bůh /s/tvořil svět, tak rozlišuje tři stupně nebo fáze toho Božího tvoření. Svým citátem jsem se soustředil hlavně na poslední, třetí, fázi, kde se Sacks věnuje zamyšlení nad smyslem Božího konstatování, že to, co stvořil, bylo dobré (zvýraznění v textu a jeho výběr je ode mne):
"Bůh tvoří ve třech fázích:
1. Budiž to!
2. A bylo to.
3. A bylo to dobré.
Hlavním tvůrčím nástrojem člověka není věda a technologie, ale slovo... Díky tomu, že hovoříme, můžeme myslet a představovat si svět jiný, než jaký ve skutečnosti je. Tvoření začíná myšlenkou, slovem, vizí, snem.
Druhá fáze tvoření je nejtěžší. Jedna věc je mít dobrý nápad, jiná ten nápad provést. Mezi myšlenkou a činem leží propast...
Je-li první fáze tvoření otázkou představy a fantazie, tak druhá je otázkou vůle. Tóra trvá na posvátnosti svobodné lidské vůle... Judaismus je silným protestem proti determinismu, proti němuž se staví ve jménu lidské svobody, svobodné vůle a odpovědnosti... Jako je svobodný Bůh, tak jsme svobodní i my! A celá Tóra je výzvou lidstvu, aby se naučilo odpovědnému přístupu ke svobodě. Jsme schopni měnit a tvořit. Můžeme si vytvořit svět, který bude přátelským místem, kde bude respektována svoboda jiných. Vůle je mostem mezi "Budiž to" a "A bylo to".
Jak však pochopit význam třetí fáze tvoření: "A viděl Bůh, že to bylo dobré"?...
Poznat, že někdo je dobrý, a říct mu to - to je také tvůrčí počin. A jeden z největších! Existuje několik nenapravitelně zlých lidí, ale je jich málo. Prakticky v každém z nás je něco dobrého a výjimečného. Ale také velmi zranitelného. Něco, co roste, jen pokud je to vystaveno sluníčku lidského ocenění. Schopnost vidět v druhých dobro a snaha odkrýt to pro ně samé v zrcadle pochval je naší pomocí, kterou jim můžeme nabídnout. Jak uvádí Talmud: "Ten, kdo umožní druhým konat dobro, je větší než ten, kdo koná dobro sám." Nastartováním tvůrčích sil druhých lidí jim pomáháme stát se tím, čím mohou být. Nedosáhneme toho kritikou nebo odmítáním, ale tím, že v nich budeme hledat a podporovat to dobré, co v nich je, aby to sami poznali, ocenili a naučili se s tím žít.
Věta "A viděl Bůh, že to bylo dobré" je subtilní, ale krásnou součástí stvoření. Pokud umíme v jiných rozpoznat dobro, činíme více, než kdybychom dobro sami stvořili. Probouzíme je k životu. A to je to, co po nás Bůh chce. Co chce, abychom konali pro druhé."
Povzbuďme v sobě chuť vnímat dobro/dobré kolem nás. Zkusme využít každou příležitost k pochvale a povzbuzení druhých, zvlášť našich dětí a těch nejmilejších. A zkusme víc dobro-řečit, tj. nejenom sledovat to dobré, ale i za to vyjádřit vděčnost, vyslovit, ať už nahlas nebo jen pro sebe, díky a prosbu, ať se to dobré kolem nás rozhojní...
Děkuji za upozornění na knihu, určitě si ji seženu. V našem prostředí je vzácné narazit na pohled a cestu judaismu na naši realitu. Trošku jsem přemýšlela, proč článek není ve Vašem druhém blogu (mimochodem blahopřeji k výbornému komentáři k situaci kolem trnavského arcibiskupa R. Bezáka - znalost církevního prostředí, práva, jednotlivých osob, církevně-politického jednání, dokumentů,.....precizní komentář; s obavou vidím stejné způsoby jednání i metody i v malých církvích, jen bez mediálního dosahu......). Propojení-oslovující dotek teologie, duchovního vnímání do našich zápasů, strachů a naději (odpovědnost, výchova,.....,=naše děti a rodiny). Knížku si určitě seženu.
OdpovědětVymazat