Po malém oddechu si s klukama můžu opět užívat jejich hlášky a nápady.
"Tati, když ještě nebyli peníze, tak si lidi věci vyměňovali?" zeptal se mě Martin.
"Ano," odpověděl jsem.
Zvídavý Martin pokračoval: "Takže třeba vyměnili slepici za televizi?"
To mě opravdu pobavilo! Martinovi jsem vysvětlil, že když ještě nebyly peníze, tak nebyly ani televize. Uvedl jsem mu taky několik příkladů, jaké věci nebo i služby si tehdy lidé mohli vyměňovat.
Na druhou stranu si o historii občas povídáme a kluci si z toho leccos pamatují. Takže nedlouho po rozhovoru o televizi za slepici mi Martin v dešti a bouřce řekl, že je dobře, že žijeme dnes. Můžeme totiž jezdit autem a nemusíme jezdit kočárem. Tak jsem jen dodal, že tehdy navíc řada lidí prostě musela chodit pěšky a neviděla toho tolik, co my můžeme vidět nebo procestovat teď.
Přeji Vám a klukům hezké prázdniny!
OdpovědětVymazatMimochodem Edin, hrdina reportážního komiksu "Bezpečná zóna Goražde: Válka ve východní Bosně 1992-95" vypráví, jak v zimě 1992 koupila jeho rodina od uprchlíků z vesnic tři ovce za dvě krabičky cigaret. Dále říká, že za televizi bylo možno dostat 10 kilo mouky; nešel sice proud, ale venkované toužili vlastnit televizi jako odznak sociálního statusu.
Při čtení příspěvku jsem si na tuto pasáž hned vzpomněla, ale je pravda, že je to téma, které bych s dětmi nerozebírala - jen ať pro ně výměnný obchod zůstane i dál historickou záležitostí.
čtenářka Anička