Martinovy Marnosti

Martinovy Marnosti


Marnost nad marnost, všechno je marnost. K čemu je člověku všechno to pachtění?
Spisování mnoha knih nebere konce a mnohé hloubání unaví tělo.
(biblická kniha Kazatel)

pondělí 17. června 2013

Ke dni otců

Byl jsem dotázán, zda nechci něco napsat u příležitosti Dne otců. S díky jsem to odmítnul. Vzpomínám si, jak jsem se v minulosti k tématu otcovství párkrát vyjadřoval. Vzpomínám si rovněž, jak mi bylo několikrát řečeno, že se pro atypičnost naší situace pro stále populárnější téma mužů v domácnosti nehodím. Svoji situaci jsem si totiž dobrovolně nevybral, což je fakt... Mám pocit, že letos byl tento svátek tatínků v médiích docela dost propagován, i když stále stojí daleko za dnem dětí, maminek i žen.

Ostatně jsme neměli ani na nějaké oslavy čas, náš víkendový program byl nabitý. Největší událostí dne otců pro nás byl návrat našeho školáka ze školy v přírodě. Nějvětším darem pro mne bylo, že se vrátil v pořádku a spokojený, i když hodně unavený a přiznal, že si stýskal i poplakal. Nezvyklou situací tak bylo to, že jsme si s menším Ondrou užili celý týden a bylo to opravdu jiné.

Nějak zrovna nemám potřebu psát o roli tátů, ostatně já si své otcovství užívám více než naplno. V naší situaci je asi logické, že si možná ještě více vážím role žen, tedy maminek a manželek.

Když už jsem byl sám s Ondrou, měli jsme spolu dost času a vím, jak si Ondra zakládá na tom, že jsem si ho vypěstoval od semínka, rozhodl jsem se to trochu změnit.

Ve vhodnou chvíli jsem si s ním sednul a řekl jsem mu, že si to sice nepamatuje, ale že ho maminka měla moc ráda.

A abych mu to nějak přiblížil, ukázal jsem mu, jak si maminka v den jeho narození napsala do diáře: "Narodil se Ondrášek!!" A pod tím bylo podtržené: "Je nádherný!"

Vyprávěl jsem mu, že ho maminka měla moc ráda a bylo jí velmi líto, že onemocněla a nemohla se mu tolik věnovat. Přesto byl její sluníčko a pomáhal jí zvládat těžkou nemoc.

Tři týdny po porodu si do diáře napsala: "Jsem v Motole, čekám na magnetickou rezonanci a jsme tady zase celý den. Ondráška máme s sebou, spinká a jen každé tři hodiny papá - je to moje sluníčko."

Ondru to na chvíli trochu překvapilo, on si totiž maminku nepamatuje a občas si posteskne, že si maminku vůbec nestačil užít. Na druhou stranu byl rád, že není jen tatínkovo sluníčko, ale že byl a je i maminky sluníčko.

Ačkoliv to vlastně se dnem otců příliš nesouviselo, tak mě napadlo, že se to podle mne docela hodí. Nemám potřebu zdůrazňovat svojí roli táty. Mám tendenci vnímat spíše svojí nedostatečnost a říkám si, jak leckdy nestíhám vše, co bych stíhat chtěl. Přitom mi někdy uniká, že se jen s malou, i když pro mne velmi cennou pomocí, starám v podstatě o vše. Možná právě proto, že je to zřejmé, jsem neměl potřebu Ondrovi vykládat, o co vše se starám a jak je role táty důležitá. Naopak jsem mu chtěl připomenout, že není jen vyrostlým semínkem od tatínka, ale že je také sluníčkem maminky.



Fotka z Ondrova rozloučení se školkou. Fotil jsem jí sám a v rychlosti. Ondra si na rozloučení nechtěl vzít košili, ale trval na tom, že já musím mít košili a kravatu. Tak jsem se tam pěkně zapotil.

2 komentáře: