Martinovy Marnosti

Martinovy Marnosti


Marnost nad marnost, všechno je marnost. K čemu je člověku všechno to pachtění?
Spisování mnoha knih nebere konce a mnohé hloubání unaví tělo.
(biblická kniha Kazatel)

čtvrtek 28. března 2013

Jedničky, další pětka a potlesk celé třídy

S Martinovou školou je to stále jak na houpačce. Po vysvědčení, o kterém jsem psal (ZDE), jsem se v únoru sešel s paní učitelkou. Vyptával jsem se nejenom po důvodech dvojky z matematiky, ale tak nějak obecně jsem zjišťoval, jaké má vlastně na děti požadavky a co od nich očekává. Částečně jsme se shodli např. na tom, že Martin sice dobře počítá z hlavy, ale jakmile jde o psané příklady (nejenom slovní úlohy), tak prostě píše pomalu a nestíhá. Rovněž jsme se bavili o tom, že Martinovi prospěl doučovací kroužek z češtiny, kde byl zřejmě jeden z nejlepších (paní učitelka z tohoto kroužku mi napsala pěkný vzkaz), což mu hlavně pomohlo zvýšit sebevědomí, ale musel uvolnit místo těm, kteří to potřebují více. Prostě vyzvídal jsem, co jsem mohl, abych se dozvěděl, co máme dělat a jak to zlepšovat. Zároveň jsem projevil zájem a domluvili jsme se, že bych zase časem přišel na další takovou osobní konzultaci.

Pak jsme však všichni ochořeli a následovala Martinova delší nepřítomnost ve škole. Pak byla nemocná i paní učitelka. Takže během individuální konzultace během březnových třídních zkoušek sice paní učitelka tvrdila, že se Martin zlepšil, ale nebylo to na základě aktuální zkušenosti. Já jsem naopak vyjádřil své znepokojení, že i když trénujeme, tak se Martin opět viditelně zhoršil, hlavně při psaní (škrábe, píše pomalu, dělá mnoho chyb, zapomíná písmenka a znamínka, i naučené i/y plete atd.), ale i v matematice. Každopádně opět jsem vyzvídal, jaké má paní učitelka požadavky a představy. Už během čekání na konzultaci jsem od rodičů na chodbě vyslechl mnohé připomínky k paní učitelce a jejím nárokům. Konkrétní informací pak byla ukázka sešitu z prvouky, kde paní učitelku prý potěší i něco navíc.

Tak jsem si řekl, že psaní a počítání budeme stále trénovat, ale zkusíme zabrat i jinde. Vzpomněl jsem si taky na mojí mámu, která měla smysl pro různé drobnosti. Martinovi jsem nabídnul, že mu pomůžu sešit z prvouky vylepšit. Doplňovali jsme úkoly z doby nepřítomnosti a náležitě jsme je vyšperkovali. K seznamu nákupu jsem vystříhal a nalepil obrázky jídla ze slevových katalogů, k popisu těla jsem ofotil a vystřihnul postavu člověka, k jídelníčku jsem také přidal obrázky. Hojně diskutovanou otázkou rodičů bylo rozhořčení nad požadavky, že paní učitelka se dětí ptá na šest státních symbolů, což ani oni nevědí. Tak jsem i toto téma do sešitu zpracovali (a symbolů je sedm). Nakonec jsme dobrovolně ještě přidali přehled prezidentů České republiky.

Výsledky vidíte na fotkách:








Martina to bavilo. Myslím si, že si probírané věci víc zapamatoval. Pak jsme jen čekali, co na to paní učitelka. Martinovi jsem vysvětlil, aby se tím nechlubil, což chtěl udělat. Prostě ať počká a uvidí. Skutečně to trvalo minimálně dva týdny, než paní učitelka sešity vybrala ke kontrole. O to větší byla radost, když se pak Martin s radostí chlubil, že za toto vylepšení sešitu získal hned čtyři jedničky. Tak se na ní musí, řekli jsme se.

Skutečně jsem pak měl pocit, že se Martinova situace ve škole na chvíli zlepšila. Přinesl několik jedniček, nad kterými jsem kroutil hlavou, neboť ve cvičeních bylo i několik chyb. Že by paní učitelka byla na Martina mírnější? Jednou zase přišel s tím, že paní učitelka mu sama říkala, že ví, že já mu doma nedám od školy klid a že mu pouštím kreslený seriál o historii českého národa (při schůzkách jsme o tom spolu mluvili). 

Přesto mě však znepokojuje, že i když trénujeme, Martin dělá mnoho chyb a zřejmě z nesoustředěnosti se leckdy zasekne i nad poměrně jednoduchými příklady. Je to opravdu jako na houpačce. Navíc Martin po delší době začal být opět trochu plačtivý. Už na podzim ve škole kvůli kdejaké nepodařené věci nebo špatné známce plakal. Tak jsme se soustředili na to, aby ve škole neplakal, jednak to ničemu nepomůže a jen se vystavuje posměchu spolužáků, jednak nejde zase o tak důležité věci, aby kvůli nim musel plakat. To se pak zlepšilo, ale nyní opět začal být více lítostivý. Opět jsme tedy o tom mluvili, takže když dostal pětku, zajímal jsem se hlavně o to plakání a pochválil jsem jej za to, že neplakal. Prý nešlo o jedinou špatnou známku ve třídě.

Právě poslední den ve škole před Velikonocemi pěkně ukazuje tu rozkolísanost Martinových výkonů. Na jedné straně skutečně přinesl domů pětku z matematiky. Nepřekvapila mě, neboť o Martinově zhoršení vím dobře. Navíc chyba opět nebyla ani tak v matematice, ale v tom, že se na něčem zasekl a kvůli tomu prý nestihl vypočítat většinu zbylých a poměrně snadných příkladů. Tohle prostě musíme trénovat. Píše pomalu, škrábe a ještě dělá chyby. To ať raději píše rychle, efekt bude stejný a alespoň toho víc stihne.

Na druhé straně se mi až večer pochlubil, že se paní učitelka ptala, kdo jsou to husité. Martin se přihlásil a řekl, že to byli vojáci, kterým velel Žižka a tomuto Žižkovi na památku slavného vítězství na Vítkově postavili tamtéž sochu. Paní učitelka prý jen zaraženě koukala a od třídy sklidil spontánní potlesk. Pak učitelka řekla, že k tomu nemá co dodat a že jsou to znalosti žáka 2. stupně.

Takže to byl zase takový malý náhled do našeho každodenního zápasu se školou. Od září nám přibude druhý zápasník, tak uvidíme, jak to bude zvládat on. Doufám, že to bude lepší, i když Ondra je charakterově zcela jiný a možná bude mít problémy s tím, že je víc svéhlavý a rád ze sebe dělá šaška pro druhé. Taky se těším, až se budou kluci spolu učit a pomáhat si. Ačkoliv to může znít absurdně, Ondra díky dobrému kurzu ve školce umí lépe anglická slovíčka a nedávno se i i/y v di, ti ni naučil rychleji než Martin. Ondra samozřejmě ještě neumí číst a ani ho do toho nenutím, i když písmenka se už učí. Tak mu pro změnu starší brácha čte, ať už z pohádkových knížek nebo třeba z dětské bible.

11 komentářů:

  1. Jste všichni moc šikovní a ten sešit je nádhernýýý. Zvládnete to. Moc dobře si vedete. Líbí se mi váš přístup.

    OdpovědětVymazat
  2. Dobry den, pane Martine,
    Již dlouhou dobu sleduji Váš blog a musim říci, že velmi obdivuji, jak všechno s chlapci zvladáte a jak se svědomitě snažíte plnit obě rodičovske role.
    Dnes jsem se rozhodla Vam napsat, protože podle toho, jak popisujete Martinkovi problemy mohlo by se jednat o specifickou poruchu učení a v tom případě by bylo vhodne, abyste navštvívili pedagogickou psychologickou poradnu, kde by případne obtíže diagnostikovali a hlavně napsali zpravu pani učitelce, ktera by jej podle toho začla hodnotit. Dala mu vice času na psani, příklady a ostatni veci. Z toho jak píšete, je zjevne že pí uč děti přetěžuje. Martínek může plakat proto, že už předem předjima že dany úkol nezvladne, to neni vůči němu fér, protože se jistě velmi snaží.
    Píšu proto, že mam sama chlapce se specifickymi školnimi obtížemi a jsem take klinický logoped

    OdpovědětVymazat
  3. K předchozimu komentaři přidavam pois, ktery už se mi tam nevešel
    Jitka Komrsková

    OdpovědětVymazat
  4. Jste kluci sikovni, vsichni tri. =)

    S ucitelema je to tezke (ne jen proto, ze sama ucim). Kazdy ma jine pozadavky, jine zvyky, jine idealy... I pres to mi prijde, ze "vase pani ucitelka" je dost prisna a dost mozna i naladova a subjektivni.

    Drzim vam vsem palce, at se dari.

    OdpovědětVymazat
  5. Pripojuji se ke komentarum vyse. Zvladate vse v norme, myslim, ze kazda detska dusicka je individualita, jedinecna, ale pani ucitelka musi oducit osnovy, splnit povinnost naucit deti cist, psat, pocitat. Dnesni doba klade na lidi vysoke naroky, a tak jsou i pozadavky pani ucitelky velke. A je to dobre! Treba bude z Martina analytik a nikdo se ho nebude jednou ptat, proc skrabe :-) Genius Einstein take propadl :-) Janka

    OdpovědětVymazat
  6. Dobrý den pane Martine,
    čtu vaše příspěvky už dlouho a myslím, že děláte maximum pro oba své šikovné kluky.
    Problémům ve škole se trochu podivuji, myslím, že paní učitelka je opravdu hodně náročná. Možná by měla více oddělovat věci důležité od nedůležitých. Obrázky v sešitě jsou sice hezké, ale stejně jste tomu nejvíce a myslím,že ne málo, času věnoval vy, a pokud to ona nevidí , má asi trochu divná měřítka. Určitě je dobře, že jste s ní osobně promluvil, asi bude nutné ta setkání opakovat,myslím, že to má na ni dobrý vliv(a potom i na Martínka...)Mám dvě už téměř odrostlé děti a jednu malou předškolačku, se kterou budeme také od září "válčit" ve škole. Když si vzpomenu, kolik zbytečností se starší děti ve škole učily, a když čtu Vaše "starosti" s pí. učitelkou , mám z toho docela obavy. Já už se na mnohé "důležité" věci ve svém věku dívám s nadhledem.... Naše malá je šikovná a zvídavá( i když ne tolik, jako Martínek), ale má svůj dětský svět a některé věci jdou zcela mimo ni. Váš Martínek je moc šikovný, možná trochu pomalejší(ale takových už bylo, a dnes jsou z nich inženýři), stačí trochu více cvičit a vše zvládnete. Musím Vás podpořit a držím palce a přeji hlavně zdraví. Svatava

    OdpovědětVymazat
  7. Dobrý deň, už dlhšie sledujem Váš život a som veľmi milo prekvapená. Prekvapená z vašej odvahy a úprimnosti. Väčšina chlapov hraje hru na hrdinu, na oceľového chlapa, ktorý nedáva najavo svoje city, pocity. Nikdy som nemala odvahu reagovať na Vaše príspevky, zväčša som si ich prečítala a pousmiala som sa, že všade sú deti rovnaké. Chcela by som reagovať na Vaše problémy v škole. Aj moja prostredná dcérka zažívala v druhom ročníku niečo podobné. Veľmi škaredo písala, pri písaní (aj prepisovaní z knihy) vynechávala písmenká, robila veľa gramatických chýb. Je logické, že prestala sa tešiť do školy, začala byť plačlivá, neskôr zlostná, dostávala zlé známky. Nedalo mi to a tak sme navštívili najprv šk.psychologičku a neskôr špec.pedagogičku. Obe dospeli k záveru, že nás trápi dysgrafia, dysortografia a dyslexia. Zmenili sme prístup, formu učenia a zlepšuje sa to. Už nie je dôležité, či sú písmenká úhľadné, ale hlavne že sú. Neskôr začali problémy aj s angličtinou-nevedela správne napísať slovíčka, ale aj to sme zvládli-pri jej diagnóze môže písať ako počuje. Aj v matematike používame rôzne pomôcky. Je toho veľa, čo sme museli zmeniť a ako sa zmenili učitelia, ale hlavné je to, že robíme pokroky a do školy sa tešíme. Nedá sa tu všetko popísať, ale internet je plný informácií.
    Prajem Vám, aby ste vždy držali pokope ako traja mušketieri.
    P.S.: Verte svojim inštinktom-ani naša učiteľka si nevšimla, že je to také vážne.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Prepáčte, ale zabudla som sa podpísať. Patrícia F. z Košíc

      Vymazat
  8. Já jen chci napsat, že jsem byla na prvním stupni ZŠ úplně stejná. Pomalá, škrábala jsem jako kocour... Máma se se mnou dost učila, ale co nejvíc pomohlo byl čas. Časem jsem z toho zcela vyrostla. Na konci ZŠ jsem většinu úkolů stíhala mezi prvními. To jen tak pro povzbuzení. Ráda vás už léta čtu. Díky. Lenka

    OdpovědětVymazat
  9. Máte moc hezky vedený blog:-)
    Při pročítání Martínkových potíží mě také napadlo, zda netrpí nějakou formou poruchy učení, ale pokud ano, tak asi spíš mírnější formou. Do pedagogicko-psychologické poradny sice zajít můžete, tam vám trošku nastíní, jak se ideálně s Martínkem učit, dají i nějaká doporučení do školy, ale velkou část už děláte. Je výborné, že jste se rozhodl podporovat Martínkovu zálibu v prvouce, protože pro všechny děti, které mají jakýkoliv problém v učení, je důležité, najít něco, v čem pro změnu vynikají. Nikdo nemůže umět všechno (to také dětem vždy zdůrazňuji), je důležité snažit se na své maximum a najít to, co mi jde a baví mě, abych z toho mohla mít radost.
    Každý učitel má své nároky a každý je zaměřen trošku na něco jiného, dle svých zálib a povahy, to je zcela normální. A také každý učitel má ve třídě cca 25 dětí, z nichž jsou opět každé úplně jiné. A je potřeba naťuknout všechny děti, proto se střídají různé metody, zařazují se zajímavosti atd., aby pokud možno každý mohl nějak uspět a rozvíjel se. Moc vám fandím, jdete na to dobře a myslím, že i vaše paní učitelka se snaží Martínkovi pozorumět a předat mu co nejvíc.

    OdpovědětVymazat
  10. Smekám, že i v dnešní uspěchané době někdo věnuje tolik času svým dětem a stará se. Máte můj respekt.

    OdpovědětVymazat