Ondra si vzpomněl, že se četlo o tom, jak se Hospodin zjevil v hořícím keři. I když si ani jeden z kluků nemohl vzpomenout, že tak promlouval k Mojžíšovi, věděli některé detaily. Například, že si měl Mojžíš zout své boty, protože vstoupil na posvátné místo.
Po chvíli si i Ondra vzpomněl na text, který ho zaujal už při bohoslužbě. Volně parafrázoval citát z druhého čtení (čtlo se z 1. listu Korinstkým), že pokud si někdo myslí, že stojí, ať si dá pozor, aby nespadnul. Ondra hned kreativně dodal, prý aby ho někdo nesrazil.
Největší legrací však bylo, když si úplně nakonec vzpomněl, že se prý v kostele ještě četl "farmářský list". Přiznám se, že mi chvilku trvalo, než jsem pochopil, že myslel "pastýřský list". Už při bohoslužbě jsem mu totiž vysvětloval, kdo je to pastýř, tak si to tak nějak spojil se zvířátky a svojí oblíbenou "farmou". Skutečně se totiž na závěr už tak dlouhé bohoslužby (spojené s křtem dítěte) četl pastýřský list biskupů k tzv. majetkovému vyrovnání.
Jak se nakonec ukázalo, délka bohoslužby spolu s horší náladou a mírným zlobením kluků, které mě vedlo k tomu, abych je víc upozorňoval na dění v kostele, se ukázalo jako užitečné. Tentokrát to totiž bylo dlouhé nejenom proto, že jsme neobvykle přišli na bohoslužbu s výrazným předstihem, ale konal se křest dítěte a v závěru se ještě četl onen list. Což byla skutečně zrada, neboť nejčastěji během přijímání se kluci ptají, kdy už bude konec (tentokrát přišla tato otázka od Ondry skutečně brzo, snad ještě před dlouhým kázáním, už někde při čtení z bible). Takže konec bohoslužby mají už dobře zvládnutý: modlitba po přijímání - ohlášky - závěrečné požehnání - píseň na konec. Jenže do toho přišel ještě ten nudný pastýřský list po vždy důkladných ohláškách.
Ještě jsem kluky nabádal, ať pozorně poslouchají, co pan farář řekne v eucharistické modlitbě o papežovi, když ho teď nemáme. Pan farář to nakonec popletl a místo vynechání zmíky o papežovi, jak je zvykem v době uprázdněného papežského stolce, zmínil papeže Benedikta a vzápětí dodal "emeritního". Tak jsem kluky alespoň navedl, že poté, co faráři a ministrantům pomohli v sakristii, šel malý Ondra faráři říct, že to popletl, protože papeže nemáme a že sledovali, jak odlétal helikoptérou na svoje letní sídlo v Castel Gandolfu. Faráře samozřejmě potěšilo, že má tak pozorné posluchače, i když ho to ani moc nepřekvapilo, neboť nás zná.
Jen pro zajímavost vkládám obě biblická čtení, o kterých se v textu zmiňuji:
Ex 3,1-8a.13-15:
Mojžíš pásl stádo svého tchána Jitra, midjanského kněze. Když jednou vyhnal stádo za step, přišel k Boží hoře Chorebu. Tu se mu zjevil Hospodinův anděl v plameni ohně, který šlehal ze středu keře. Díval se, a hle – keř hořel plamenem, ale neshořel. Mojžíš si řekl: „Půjdu se podívat na ten zvláštní zjev, proč keř neshoří.“ Když Hospodin viděl, že se přichází podívat, zavolal ze středu keře: „Mojžíši, Mojžíši!“ A on odpověděl: „Tady jsem!“ Bůh řekl: „Nepřibližuj se sem, zuj opánky ze svých nohou, neboť místo, na kterém stojíš, je půda svatá.“ A pokračoval: „Já jsem Bůh tvého otce, já jsem Bůh Abrahámův, Bůh Izákův a Bůh Jakubův!“ Mojžíš zahalil svou tvář, neboť se bál pohlédnout na Boha. Hospodin pravil: „Viděl jsem bídu svého lidu, který je v Egyptě, slyšel jsem jejich nářek na biřice; ano, znám jejich bolesti. Proto jsem sestoupil, abych je vysvobodil z ruky Egypťanů a vyvedl je z oné země do země úrodné a širé, do země oplývající mlékem a medem.“ Mojžíš pravil Bohu: „Hle, já přijdu k synům Izraele a řeknu jim: ‘Posílá mě k vám Bůh vašich otců.’ Když se zeptají: ‘Jaké je jeho jméno?’ – co jim mám říci?“ Bůh pravil Mojžíšovi: „Já jsem, který jsem!“ A dodal: „Tak řekneš synům Izraele: ‘Ten, který jest, posílá mě k vám.’“ A ještě pravil Bůh Mojžíšovi: „Tak řekneš synům Izraele: ‘Hospodin, Bůh vašich otců, Bůh Abrahámův, Bůh Izákův a Bůh Jakubův, posílá mě k vám!’ To je moje jméno na věky, to je můj název po všechna pokolení.“
1 Kor 10,1-6.10-12
Chtěl bych vám, bratři, připomenout, že všichni naši praotcové byli pod oblakem, všichni prošli mořem, všichni přijali Mojžíšův křest v oblaku a v moři, všichni jedli stejný duchovní pokrm a všichni pili stejný duchovní nápoj; pili totiž z duchovní skály, která je doprovázela, a tou skálou byl Kristus. Ale přesto se většina z nich Bohu nelíbila. Pomřeli na poušti. Tyto věci se staly nám pro výstrahu, abychom netoužili po špatnostech, jako toužili oni. Ani nereptejte, jako někteří z nich reptali, a za to byli pobiti od anděla Zhoubce. To se jim přihodilo jako výstražný příklad a bylo to napsáno jako poučení pro nás, kteří žijeme v době poslední. Když se tedy někdo domnívá, že stojí, ať si dá pozor, aby nepadl.
Žádné komentáře:
Okomentovat