Narozeniny aneb Osm let na světě

Asi jako každé dítě, Martin řadu dní dopředu při každé příležitosti hlásil, že bude mít 8. narozeniny. Nechtěl jsem mu kazit radost, ale trochu jsem ho usměrňoval a vysvětloval mu, že narozeniny má každý. Takže když někomu oznamuji své narozeniny, je dobré se zajímat, kdy má narozeniny i ten druhý. Také jsem Martinovi říkal, aby si vybral jako dárek jen něco drobného (jak ode mne, případně od někoho z našeho okolí). Nejde o nějakou lakomost nebo nepřejícnost. Jsem přesvědčen, že po letošních Vánocích jsme zcela vyčerpali prostory dětského pokoje. Jednak pozoruji, že kluci si hrají jen s některými hračkami. Jednak je zřejmě nad naše síly udělat v pokoji pořádek a bez vyřazení některých věcí to nepůjde. Už jsme podnikli několik pokusů, ale zatím se nám to moc nedaří. Navíc oba kluci mají v pokoji pracovní stoly, na kterých udržet alespoň elementární prostor na práci či na kreslení je téměř každodenním bojem. Jistě, kdo trochu zná náš byt, tak ví, že já nejsem dvakrát pořádný a rovněž se mi všude leccos hromadí. Taky mě to štve.

Já ani nejsem moc příznivce velkého narozeninového obarovávání, zvlášť když klukům docela dost věcí průběžně nakupuju. Myslím si, že důležitější je si narozeniny prostě užít. Jelikož se letošní narozeninový den kryl s Velikonocemi, tak jsme na výběr drobného dárku vyrazili už s předstihem. Momentálně se Martin s Ondrou věnují dinosaurům, tak jsme zkoušeli vybrat nějakou knihu. Je jich veliké množství a já Martinovi snesl na hromadu různé a nechal jsem ho, aby si v nich listoval a vybíral. Nakonec došel k závěru, že jsou sice zajímavé, ale po žádné z nich netouží. Je pravda, že ani mně žádná nějak extra nezaujala. Martina jsem nenutil, aby si za každou cenu vybral jen proto, abychom něco koupili. Nakonec Martina zaujali modely dinosaurů, i když jsem si myslel, že to je spíš pro menší. Opět si nemohl vybrat, tak jsem navrhnul, že zajdeme do obchodu Dinoparku. Tam si konečně vybral a byl spokojený. Je fakt, že já taky. Ondra se spokojil s omalovánkami, neboť tem má doma dinosaurů už několik.

Je fakt, že letos to bylo trochu hektické, ostatně takové je to v podstatě od začátku roku. Takže já jsem letos ani nepořizoval dort. Naštěstí obě hlídání, která k nám chodí, dobrý domácí dort vlastní výroby přinesly. Sice jsem nepořídil dort, ale nakonec jsme pořídili alespoň malé dortíky, do kterých oba kluci stejně jen zobli.

Místo toho jsme vyrazili mimo Prahu a udělali jsme z toho výlet k Martinovým narozeninám. On byl totiž ten, kdo z nás tří chtěl nejvíc vyrazit.

Ještě předtím jsme si doma prohlíželi fotky. Nejdřív malého Martina, ale pak i Ondry. Jsem moc rád, že jsem byl u porodu a u všeho důležitého, takže můžu odpovídat na všechny všetečné a zvídavé otázky. Stejně tak podle pravdy můžu oběma klukům vyprávět, jakou jsme z jejich narození měli radost. Také vyprávím, jak jejich narození patří k nejlepším dnům mého života a jak jsem dodnes rád, že je mám. Oba se u toho vždy tak pěkně culí a jsou rádi. To potřebujeme. Nejenom proto, že je toho na nás pořád nějak hodně, ale i proto, že na starých fotkách kluků se objevuje řada blízkých lidí, kteří již nežijí (takový malý průřez fotkami z prvních pěti let života jsem kdysi uveřejnil ZDE).

Je to zajímavé to "společenství" s blízkými, které propojuje živé s mrtvými. Samozřejmě nejvíc to kluci vnímají ve vztahu k dědovi, mému otci, který zemřel jako poslední, tak ho mají v živé paměti. Navíc připomínky na něj nás nejvíc obklopují.

S Martinem nám při prohlídce těch fotek a při zvoláních "jéé, maminka" nebo "jéé, to je babička", trochu zvlhly oči, ale nebyl to žadný velký smutek. I když já nebudu zastírat, že po uložení kluků jsem cítil smutek smíšený s rozlobením. Štve mě, že to kluci nemají jednoduché, že nemají tu nejdůležitější osobu pro každé dítě... Musíme to brát tak, jak to je a snažit se žít, jak nejlépe umíme. I když to kluci obdivuhodně zvládají, přesto je to pro ně složité.


Je super, že jsou dva a i když se umí taky pěkně dohadovat, přetahovat, žalovat na sebe a prát, tak si myslím, že drží při sobě, k čemuž se snažím i vést.

Osmiletý Martin s dortíkem...

... a se svým mladším bráchou.