Velikonoce na sněhu a s koledou

Letošní Velikonoce byli skutečně zvláštní. Bylo víc sněhu než o Vánocích. Přes avizovanou sněhovou nadílku jsme vyrazili mimo Prahu, jednak kvůli nějakým povinnostem a také při příležitosti Martinových narozenin. Ondra sice pokašlával a nechodil kvůli tomu do školky, ale teplotu neměl, takže mu čerstvý vzduch nemohl uškodit.

Ještě v Praze jsme si s klukama užili jejich každoroční velikonoční "vrchol", kterým je mytí nohou účastníkům liturgie večer na Zelený čtvrtek. Kvůli potřebě dopsat nějakou práci jsme nemohli odjet už v pátek a užít si křížovou cestu v přírodě, tak jsme jeli až v sobotu. Ačkoliv se ještě dalo lyžovat, nakonec jsme tuto možnost zavrhli, neboť ani Ondra ani já jsme nebyli zcela fit. Navíc by to bylo moc hektické a my jsme neměli v plánu se uhnat. Alespoň jsme se byli v sobotu večer projít a podívat na velikonoční liturgii, i když po hodině jsme museli odejít, neboť jsme po dlouhém a náročném dni všichni tři usínali.

V neděli jsme si užili sněhu...

...a v pondělí koledu. Ačkoliv jsme si na tradičním předvelikonočním jarmarku v sobotu před Květnou nedělí téměř jako vždy opatřili proutky k pletení pomlázek, nakonec jsme využili ty původní. Nějak jsem neměl čas a hlavně energii uplést tři nové. Co bylo však novinkou, že jsem kluky poslal po domě samotné, i když jsem samozřejmě dával pozor. Ostatně jsem byl předtím od někoho pozván, aby kluci přišli na koledu. Také nás povzbudilo, když jsme viděli, kolik koledníků od samého rána chodilo, což z Prahy nepamatuji. Kluci si vedli skvěle, prý to vzali systematicky a někde se museli i představit. Jsou to prostě šikulové.

Jejich výslužka byla během chvíle velmi slušná. Inu, jiný kraj, jiný mrav.

Nejradši by vyrazili koledovat ještě někam dál a chodili by celý den. Kdo by to vše jedl? A navíc bylo třeba se zabalit a vyrazit domů, kam jsme taky večer v pořádku a spokojení dorazili.