Martinovy Marnosti

Martinovy Marnosti


Marnost nad marnost, všechno je marnost. K čemu je člověku všechno to pachtění?
Spisování mnoha knih nebere konce a mnohé hloubání unaví tělo.
(biblická kniha Kazatel)

čtvrtek 28. února 2013

Karneval ve školce

"Já ten karneval ve školce tak nenávidím," opakoval jsem /nejenom/ včera hned několikrát, jak smyslů zbavený. Samozřejmě to nebylo o karnevalu, ale o tom, že už delší dobu jsem zase unavený, otrávený, nepříjemný, bolí mě zuby... a hlavně ten pocit, že nic nezvládám tak, jak bych chtěl /a někdy i méně/. Pravidelní čtenáři mého blogu dobřé ví, že to zdaleka není poprvé /navíc už o tom raději ani nepíšu/.

Ve školce si vymysleli, že tentokrát bude karneval na motivy postav z českých pohádek. Takže pirátskou výstroj, kterou jsme pořídili vloni nebo předloni bude k ničemu, říkal jsem si. Do toho jsem ve školce zaslechl jednu maminku, jak té druhé říká, že už několik dní doma šije originální kostým, snad Maxipsa Fíka? Kdybych byl víc v pohodě, tak mě to samozřejmě nechá klidným, ale to já momentálně nejsem. Nic zvláštního se nám samozřejmě neděje a máme se dobře. Jen mi to všechno občas /ti co mě znají líp by možná řekli, že nejen občas/ leze na mozek. Chtěl bych se víc věnovat své práci, ale nakonec ani nezvládám plnit celkem jednoduché pracovní úkoly, hlavně psát slíbené texty. Popravdě vždy jsem byl tak trochu chaotik, co měl největší záběr po nocích a na poslední chvíli /leckdy i chvíli po ní/. Jenže to mi už delší dobu nejde a těch zcela obyčejných každodenních starostí je více než dost.

Navíc nezapírám, že je ve mně často až zarputilá snaha alespoň trochu klukům nahradit chybějící maminku, což - jako každá zarputilá snaha v přístupu k dětem - plodí spíš opak nebo další stres.

Ondra předkarnelový stres ještě trochu přiživil, když dva dni předem najednou večer před spaním začal tvrdit, že musíme vyrobit kornout na karneval. Prý když ho mít nebude, tak nic nedostane. Odmítl jsem to s tím, že si na to měl vzpomenout dřív, že karneval je až za dva dni a že to určitě není tak, že by nic nedostal. Ondra chvíli trval na svém. Druhý den mě paní učitelka potvrdila, že kornout budou dělat s dětmi ve školce a že není důvod k nějakému stresu. Takže když Ondra zmínil kornout o den později, tak jsem mu to už jen v klidu zopakoval.


Nakonec se však musím sám sobě smát, jak si nejenom tímto zbytečně komplikuji život, sobě i klukům. Teda snažím se tomu smát, ačkoliv mě to spíš mrzí.

V téměř beznadějné situaci, jak jsem si jen ve stresu mylně myslel, a v časové tísni jsem Ondru vyzvedl ze školky dřív. Martina jsme nechali v družině, byl se podívat na jeden nový kroužek. Zašli jsme do nejbližšího papírnictví. Byl jsem odhodlán Ondrovi koupit to, co si vybere. Tak se taky stalo. Ondra našel celý soubor pro rytíře a já byl rád, že to šlo tak rychle. Zbytečně jsem v tom viděl takovou vědu. Doma jsme sice zjistili, že brnění je udělané tak, že bez úprav stejně nejde nasadit, ale to Ondrovi nevadilo. Musel jsem mírnit Martina, který mu úbor záviděl a chtěl taky takový. Navíc se o něj chvílemi přetahovali a já se obával, aby kostým nezničili ještě před karnevalem.

I s postavou jsme si poradili. Řekl jsme Ondrovi, že bude princ Bajaja. To prý už bude někdo jiný, oponoval mi Ondra. Tak jsem říkal, že bude rytíř/princ Kazisvět z pohádky Princezna se zlatou hvězdou na čele (já si to původně myslel, ale pak jsem mylně tvrdil, že je to postava z pohádky Pyšná princezna, což je jedno). Ondrovi se sice nejdřív nechtělo být Kazisvětem a důkladně se vyptával na původ takového jména. Nakonec jsme se shodli, že bude hodným Kazisvětem. Martin na Ondrovi vyzvídal, zda bude bojovat s drakem nebo s jinými rytíři o princeznu.

Ráno bylo trochu hektické, ale nakonec jsem si večer i nachystal konturovací tužku na oči, kterou jsem si pořídil už na minulý karneval. Ondra se už večer rozhodl, že si špatně padnoucí brnění nevezme. Tak mě napadlo, že mu udělám ze starého prostěradla plášť. Ondrovi se to nelíbilo, prý takový otrhaný hadr nechce. Tak jsem mu řekl, že je prostě rytíř, který hodně bojoval, takže už má plášť otrhaný. Takové vysvětlení se mu nejenom zalíbilo, ale prý ho nakonec i použil. Odpoledne po karnevalu mi říkal, že se ho děti ptaly, proč má takový otrhaný hadr. Ondra odpověděl, že to má z boje a už z vlastní hlavy doplnil, že prostě rád bojuje "jako Jan Lucemburský".

Ostatně už při kreslení bradky projevil své historické znalosti. Když jsem Martinovi říkal, že Ondrovi nebudu dělat jen knírek, aby nevypadal jako Hitler, Ondru ukazoval, že ne, že Hitler ho měl jen takhle pod nosem (a ukázal to prsty).

Ondra sice nebyl nazdobený jako některé jiné děti, ale hlavní je, že byl spokojený a že jsme to zvládli. I když mě mrzí, že ne v klidu. Tak snad si z toho vezmu pro sebe alespoň nějaké poučení.

Hodný rytíř Kazisvět:



2 komentáře:

  1. Martine, již po prvních větách jsem si řekla, jak já mu rozumím. Někdy je to prostě na levačku, ale věřím, jak bude teplo a sluníčko tak bude líp. Držte se. Zd.

    OdpovědětVymazat
  2. Nedivím se :) U nás neprošel karneval nikdy ani ve školce a teď ani ve škole,můj AS junior prohlásil jak je rád,že jdeme v pátek na neurologii,protože na šaškárny ve škole není zvědavý,ještě že to řekl doma a ne před učitelkou :) prostě jakékoli vystavování se nebo předvádění se je nepřijatelné a tudíž ho dělat nebude.Ondra je šikolka,že to tak perfektně zvládl :)

    OdpovědětVymazat