Společné lyžování

Čas (a finance) investované vloni do lyžařské výuky kluků (viz ZDE) jsem letos opravdu ocenil. Tentokrát jsem už nestál na kopci a nepozoroval kluky, jak lyžují. Taky jsem si půjčil lyže a vyrazili jsme společně na svah. Chtěl jsem, aby se kluci napoprvé rozjezdili v lyžařské škole s instruktorem. Jenže nebylo volné místo a navíc ceny výrazně vzrostly. Zatímco vloni jsem se celkem snadno domluvil, že výpůjčka lyžařského kompletu a hodina výuky se daly výhodně zkombinovat, letos pravidla zpřísnili. Takže k výrazně dražší hodině výuky s instruktorem bylo třeba vybavení půjčit minimálně za cenu půldenní výpůjčky. Už předtím jsem uvažoval, zda by se nám nevyplatilo půjčit si výbavu někde jinde nebo alespoň pro Martina jeden komplet pořídit. Jenže vzpomněl jsem si pozdě a navíc tak často na lyže nejezdíme. Zřejmě nejvýhodnější se mi zatím zdá nabídka výpůjčky výbavy na celou zimní sezónu, která by se vyplatila, kdybychom lyžovali minimálně 10 dní. Kluky to celkem baví, tak uvidíme. Já bych raději vyrazil na běžky, ale chápu, že to děti většinou moc nebaví.

Takže jsme hned napoprvé vyrazili na velkém vleku na svah. Nevýhoda tří byla, že já jsem na dvoumístné kotvě jezdil s malým Ondrou a Martin si musel někoho najít, protože sám jezdit nechtěl, i když to s jedním malým karambolem taky zvládnul. Martin však prokázal svoje dobré komunikační schopnosti a dvakrát si vyhlédl nějakou ženu, se kterou se pak domluvil i na chvíli společného lyžování nebo na sebe u vleku čekali. Musím uznat, že má vkus. Jednou to byla maminka s většími dětmi, podruhé zřejmě vychovatelka z dětského domova, která měla na svahu taky několik dětí. Zvlášť v případě vychovatelky mě Martin skutečně pobavil, když jsem pozoroval, že se s ní zřejmě pokoušel seznámit pan vlekař a pak jen se závistí sledoval, jak jí "sbalil" Martin a opakovaně s ní jezdil na vleku. My s Ondrou jsme Martina pozorně sledovali, ale díky tomu jsme si mohli užívat jeden druhého.

Při prvním sjezdu to sice s klukama vypadalo dost bídně a já měl obavy, že toho moc nenalyžujeme. Tak jsem se ujal role instruktora a i kluci si za chvíli zvykli a zlepšili se. Jen jsem je pak několikrát musel napomínat, neboť oba - zvlášť Martin - byli líní dělat obloučky a sjížděli poměrně velkou rychlostí. To bylo náročné zvlášť když jeden spadnul a druhý ujel dolů. Po několika dramatických chvilkách jsme nakonec dohodli pravidla a po výhrůžce odchodu domů se to přece jen zlepšilo.

Oproti loňsku, kdy kluci byli na lyžích celý týden, ale vždy jen na hodinu, jsme tentokrát byli na lyžích jen dva dni, ale jednou dvakrát, podruhé dokonce třikrát za den, včetně večerního lyžování. Celodenní výpůjčku výbavy jsme tak využili maximálně a s klukama jsme se shodli na tom, že nám to docela stačilo. Přece jen Ondra nebyl předtím příliš fit a já to zase nechtěl přehnat. Navíc skutečně se nejednalo o levnou záležitost. Nakonec i počasí se zhoršilo, takže jsme raději vyrazili bruslit a užívali jsme si zimu a volno jinak.

Sněhu jsme si užívali natolik, že jsem ani neměl čas na dokumentaci. Nakonec jsem kluky fotil jen jednou. Když skončilo odpolední lyžování, tak mi chvilku zapózovali.